Můj syn má raději svého bratra než mě
Diskuzní fórum (povinná reklama)Vdávala jsem se hodně mladá, po krátké známosti, v necelých 19 letech. Byla jsem těhotná; hned po prvním milování.
Narození miminka pro mě znamenalo konec studentských radovánek a povinnosti, na které jsem nebyla dostatečně připravená, ačkoli jsem hltala poučné knížky. Naštěstí mi pomáhala maminka, bez ní bych to všechno zvládla jen těžko.
Kryštof byl neklidné dítě, celé noci proplakal. Navíc jsem dostala zánět prsu a nemohla kojit. Pořád jsem vyvařovala lahvičky, připravovala sunar, prala a přebalovala.
Z manžela despota
Byla jsem děsně nepraktická a vůbec si nedokázala zorganizovat čas. Moje maminka byla ten, kdo Kryštofa konejšil, chovala ho, mazlila se s ním a často s ním chodila na procházky, abych si mohla dát do pořádku domácnost.
Z manžela se mezitím vyklubal despota. Stále mě kritizoval, choval se hrubě, víc než doma byl v hospodě, a když se hodně opil, nešel pro ránu daleko. Druhý den mi sice přinesl pugét na usmířenou, ale dlouho se to vydržet nedalo.
Když byly Kryštofovi tři roky, rozvedla jsem se. Neobešlo se to bez výhružek a fyzického napadání. Následovaly tahanice o alimenty a věčné běhání po soudech.
Časem se situace uklidnila, Kryštof trávil každý druhý víkend u otce a byl u něj stále raději než se mnou. Asi i proto, že dostával dárky a značkové oblečení, na které jsem já neměla.
Pozorovala jsem svého syna a děsilo mě, jak roste do otcovy podoby. Jakoby mu z oka vypadl. Měl i jeho gesta a byl stejně tvrdohlavý.
Když mu bylo šest let, seznámila jsem se svým druhým mužem a po roce jsme se vzali. Navzdory mým obavám přijal Kryštof Pavla celkem dobře a dodnes s ním vychází lépe než se mnou. Jakoby cítil můj vnitřní rozpor.
Narození svého brášky Jiříka uvítal s nadšením. Dokonce si ho začal přivlastňovat, bral mi ho z náruče, když jsem se s ním mazlila, naučil se miminko přebalovat a krmit.
Malý Jiřík k bráchovi rychle přilnul, začala jsem dokonce žárlit. Jakmile se naučil chodit, běhal za Kryštofem jako pejsek.
Když se malý uhodil a plakal, nevolal maminku, ale svého „Tystu“. „De je Tysta? Já ci Tystu,“ naříkal, když byl Kryštof zrovna ve škole, a snažil se vymanit z mé náruče.
Lásku věnoval bratrovi
Více se múžete dočíst v celém článku Můj syn má raději svého bratra než mě. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.
