Další start Hanzelky a Zikmunda – znovu po 65 letech
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Lidé a cesty“ />Dvaadvacátý duben, devět hodin ráno, autoklub v Praze v Opletalově ulici. V tento den odtud startovali legendární Zikmund a Hanzelka na obě své velké cesty – v roce 1947 Do Afriky a Jižní Ameriky a o 12 let později do Asie. V roce 2012 to bylo 65 let od toho prvního startu. Tehdy dva mladé komerční inženýry doprovodil jen hlouček nejbližších přátel.
| Miroslav Zikmund (*1919) s Jiřím Hanzelkou tvořili nejznámější cestovatelskou dvojici. Setkali se na škole a jednoho dne se dohodli, že spolu budou cestovat. Sen zrealizovali a v letech 1947 až 50 podnikli cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Cestováním strávili 10 let a viděli 112 zemí světa. |
Ale dnes si nepřišel zavzpomínat nikdo. V ještě prázdných nedělních ulicích jsme se procházeli sami. Miroslav Zikmund, já a kolem nás zvukař Michal Deliopulos, kameraman Pavel Otevřel a dva fotografové Jindřich Böhm a Tomáš Picka. Periferním zrakem sem tam zahlédnu, jak se kolemjdoucí zpomalí a v očích se jim snad zaleskne něco jako vzpomínka – odkud já toho pána znám – anebo se mi to jenom zdá?
Takhle to všechno začalo…
„Opravdu s vámi nic nedělá to vědomí, že se vám tady před tolika lety začal definitivně měnit život?“
„Ne. Petře věřte mi to, už jsem o tom tolikrát hovořil, že už je to pro mne zahaleno závojem času a nic mi to zvláštního nevyvolává. Ano, byli jsme tu, také jsme sem pokaždé přijeli, když jsme se vrátili domů, ale melancholii necítím.“
„A proč jste zvolili zrovna toto datum?“
„Protože to tak vyšlo. Když jsme byli v Rusku o mnoho let později, tak nám místní lidé děkovali, že jsme tím uctili datum narození Vladimíra Iljiče Lenina. A do té zdravice tehdy Jirka Hanzelka pronesl: Děkujeme za tu milou pozornost, ale my jsme v sedmačytřicátém ani netušili, kdo to je Lenin, natož abychom cíleně startovali na jeho narozeniny! Ono to tak doopravdy vyšlo. A u druhé cesty to takhle stanovil tehdejší předseda autoklubu, a my jsme se nebránili.“
| Skener Petra Horkého: Balónem přes Tiranu |
Procházíme se po chodníku Opletalovou ulicí a hlavou mi běží vzpomínky na slavné fotografie, kdy se při zahájení druhé expedice ty tisíce fanoušků ani nevešly do celého prostoru před hlavním nádražím.
„Kam až tehdy sahaly ty davy?“ ptám se.
Pan Zikmund natahuje ruku kamsi před sebe: „Tímto směrem to bylo až k ústí Opletalky, tam jak začíná zástavba směrem k Václaváku a tady v parku bylo plno, kam jsem dohlédnul. Jestli do půli toho trávníku anebo dál, to nevím. V novinách se tehdy psalo, že tu bylo pět tisíc lidí. Pořád se všichni střídali s nějakými proslovy, až za námi došel policajt a nakvašeně přikázal – prosimvás už vypadněte, blokujete nám tady dopravu, auta nemůžou jezdit, nemohli byste už konečně vyjet? A tak jsme nastartovali naše auta, tehdy už terénní náklaďáky a vyrazili jsme. Stejně jsme museli nedaleko za Prahou zastavit. V Tatrovce udělali špatný projekt a vozy byly přetížené, a k tomu jsme dovnitř všechno naházeli na poslední chvíli bez ladu a skladu a bylo třeba zastavit a do interiérů aut vnést pořádek.“
„Tak to jsem si oddechnul! Znám vás jako nesmírně pořádného a systematického muže, ale jak slyším, odjezdy jste zvládali stejně špatně jako každý druhý!“
Vzpomínky a současnost
Těší mě vzpomínka, která tohoto dokonalého devadesátníka v mých očích polidšťuje. Známe se už skoro dvacet let, několikrát jsme ještě s Mirkem Náplavou společně cestovali po světě, napsali jsme společnou knihu Sloni žijí do sta let a zachránili jsme archiv Eduarda Ingriše.
Ale až letos v lednu mi tento český cestovatelský guru kývnul na film, jehož námět jsem nosil v hlavě několik let. Co na tom, že H+Z společně prorajzovali zeměkouli, ale to hlavní: Mirku, vždyť vy si skoro třičtvrtě století vedete deníky! Zažil jste Masaryka i protektorát, dokonce i atentát na Heydricha! Potkal jste Gagarina, kterého jste na Cejloně odtáhli z velkolepé recepce k sobě do auta a rozjaření jste vypili české pivo, co se ho jen do zavazadelníku vešlo! V osmašedesátém jste s Hanzelkou psali stížnost přímo Brežněvovi a váš odpor proti okupaci pak znamenal definitivní dištanc, škrtnutí ze seznamu živých a fungujících autorů. Hanzelka dělal zahradníka a dlaždiče a Zikmund práci nesehnal, musel postupně prodávat veškerý svůj majetek a šetřit, hlavně šetřit… Zažil jste tedy nástup komunismu i jeho pád, setkával se s livrejovanými panovníky kolonií i států i s polonahými náčelníky lidojedů…
| Dům v Mexiko City, kde zemřel Trockij. Průvodcem je vnuk zavražděného |
Pokud někde na světě existuje druhý takový člověk, hodně bych se divil. Skoro celé bouřlivé století světa od rozpadu koloniálního řádu po současnost, popsané osobními vzpomínkami, navíc doplněné o výbornou filmařskou, rozhlasáckou i spisovatelskou práci! Znáte snad ještě někoho, kdo má skoro sto let a pětasedmdesát let si píše deník?
