Voda vzácnější než zlato. Vítejte v Africe
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Lidé a cesty“ />
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1310-0“);
Afrika je na tom s vodou špatně. Není jí dost, deště jsou dnes pravidelně nepravidelné na to, aby se naplnily studny a zavlažila vyprahlá pole. Kvůli velkým suchům se čas od času neurodí vůbec nic, a pak hrozí hladomor.
| Bangladéšské ostrovy mizí a vznikají několikrát ročně. Přesto tam žije až 7 milionů lidí |
Svět si je těchto nebezpečí vědom a neustále vyvíjí nové snahy a hledá způsob, jak se vyhnout humanitárním katastrofám, které se v Africe v krajních případech odehrávají. Ale v Africe je nedostatek vody, hlavně vody pitné, i za normálních okolností, a tím současně vzniká velká starost o každodenní přežití.
Sikhové umí přivolat déšť
V roce 1976 bylo v Anglii tak nezvykle dlouhé sucho, že to překvapilo i jinak flegmatické Angličany, kteří začali uvažovat o vlastní závislosti na limitovaných zdrojích vody. To, že došel led a nestačili v těch vedrech vyrábět dost zmrzliny, nesměli zalévat zahrádky, na které jsou tak hrdí, to vše bylo jen malé nepohodlí oproti tomu, že hrozilo reálné nebezpečí, že na ostrově dojde voda.
V Africe pro vodu chodí i malé děti. Kdo má ruce, pomáhá. FOTO: Líba Taylor
Přemýšlelo se o ohromné investici do desalinačních zařízení. Ale indičtí Sikhové se začali modlit a přivolávat déšť. A on se spustil. Spustil se tak, že pršelo téměř bez přestání až do příštího roku a nápad s desalinačním zařízením byl dán k ledu.
I v Senegalu chodí pro vodu ženy a děti. FOTO: Líba Taylor
V Africe se ale takové zázraky nedějí. Statistiky jsou dost strašidelné. UNDP (United Nations Development Programme při OSN) říká, že během dalších pár let, kvůli vzrůstu populace a hospodářskému rozvoji, každý druhý člověk v Africe bude mít nedostatek vody.
Voda jako posel smrti
Chronický nedostatek čisté pitné vody je už teď zodpovědný za spoustu nemocí, které často končí smrtí, a to nejen u malých dětí. V Gomě, v bývalém Zairu (v dnešním Kongu) vypukla v roce 1994 mezi rwandskými uprchlíky kmene Hutu epidemie cholery a během krátké doby přišlo o život několik tisíc lidí. Problém vznikl, když milion uprchlíků zakotvilo v provizorních táborech na lávových kopcích, kde se nedaly kopat latríny. Fekálie stékaly do jezera Kivu, které bylo jediným zdrojem pitné vody.
Ale i za normálních okolností je voda problém. Na vesnicích se často pro vodu chodí do řek nebo jezer, která v období sucha pravidelně vysychají. Když je vody dost, musí se sdílet s dobytkem, který z ní pije a koupe se v ní, společně s lidmi, kteří se nejen koupou, perou ale i naplňují nádoby na použití v domácnosti.
