Exkluzivně pro National Geographic: Společná ruka
Diskuzní fórum (povinná reklama)
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1323-0“);
Ruce můžeme používat k mnoha různým činnostem. Umožňuje nám to jejich výjimečná anatomická stavba. Kůže zakrývá složitý systém tkání. Jen sám palec ovládá devět svalů. Některé jsou uchycené ke kostem ruky, zatímco jiné se vinou až k pažním kostem. Zápěstí je pohyblivé seskupení kostí a vazů, jímž procházejí cévy a nervy. Nervy se větví až do konečků prstů.
| Superprotézy zachraňují zvířatům život. Mají je orli i delfíni |
Ruka může působit jemnou nebo naopak obrovskou silou: hodinář používá ruku k usazení pružinky pod mikroskopem, zatímco koulař pomocí stejné ruky vrhá těžké sportovní náčiní rychlostí 160 kilometrů v hodině.
Bratranci netopýrů?
Nikdo nepochybuje o tom, že orangutan má ruku – pět prstů na konci končetiny je jasně vidět. V jiných případech se však musíme podívat pozorněji. I když se nám může zdát, že netopýří křídla tvoří jen blána z kůže, má pod ní netopýr stejných pět prstů jako orangutan nebo člověk a také zápěstí se soustavou kůstek připojených na dlouhé pažní kosti.
Když Charles Darwin psal knihu O původu druhů, tato podivuhodná shoda ho rovněž zaujala. „Co může být zvláštnější než to,“ ptal se, „že ruka člověka, utvářená k chápání, přední končetina krtka, užívaná k hrabání, noha koně, ploutev delfína a třeba křídlo netopýra jsou zřejmě všechny postaveny podle téhož vzoru?“
Přední noha slona se přizpůsobila tak, aby unesla obrovskou tíhu. Silné kosti prstů – nedávný výzkum ukazuje šestý „falešný“ prst, který začíná jako chrupavka, mění se však v kost u některých starších zvířat –, fungují jako základna sloupu. Vrstva tkáně bohaté na tuk pohlcuje náraz při každém kroku. Šlachy a vazy ukládají část energie, když končetina dopadne na zem, a uvolňují ji, když se končetina zdvihá. Přední sloní končetina tak vlastně funguje jako pružina.
Darwin měl hned po ruce jasnou odpověď: jsme bratranci netopýrů a všech ostatních živočichů s „rukama“ a všichni jsme zdědili ruce po společném předkovi. Při zkoumání vývoje zakončení hrudní končetiny se odborníci v uplynulých 150 letech zabývali zkamenělinami vykopanými na všech kontinentech. Porovnávali anatomii této části těla žijících živočichů. Studovali geny odpovědné za stavbu končetin. A stále znovu a znovu nacházeli podporu pro Darwinovo tvrzení.
Robotka, která se naučila chodit. Aneb proč je tak důležitý palec u nohy
Více se múžete dočíst v celém článku Exkluzivně pro National Geographic: Společná ruka. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.