Armageddon! Vědecké chyby v kultovním filmu pohledem astronoma
Diskuzní fórum (povinná reklama)Samozřejmě že existují pohádky jako Hvězdné války, které se nesnaží hrát na realitu. Ale pak existují i filmy, které si na jakousi realitu hrají, a ty velmi často zapomínají na reálné zákonitosti světa. Jedním z takových je proslulý Armageddon s Brucem Willisem v hlavní roli.
5 největších vesmírných omylů, kterým věříme kvůli sci-fi filmům
Velká malá čísla
Samotná počáteční sekvence filmu má zřejmě poukázat na enormní sílu, jakou má vnější impaktující těleso. Hovoří se o síle 10 000 nukleárních hlavic. Tohle číslo má asi působit jako fascinující. Zkusme se nad ním zamyslet. V případě tělesa, jehož náraz vyhubil dinosaury, se hovoří o průměru 10 kilometrů. Tento odhad pochází ze studií kráteru Chicxulub v Mexiku, kam meteorit pravděpodobně dopadl. Aby těleso přešlo na kolizní kurz, musí mít dostatečně výstřednou dráhu, ke které je potřeba dostatečná rychlost. Tou je pro náš případ takzvaná druhá úniková rychlost, což je 11 km/s. A to je ten nejnižší limit. Energie takového nárazu je cca 4 x 10^23 joulů. Nejsilnější vodíková puma s názvem Car byla 2 000 000 krát slabší. Jednoduché srovnání ukazuje, že scénárista sice chtěl přijít s fantastickým číslem, ale přestřelil, respektive velmi silně podcenil sílu nárazu meteoritu.
Zabijákova hra na schovávanou
Obloha je velká, o tom není nikoho těžké přesvědčit. Ale je až tak velká, aby obrovský asteroid spatřil až podivín u velkého dalekohledu, až když do soudného dne zbývá 18 dní? S veškerou upřímností, tohle je velmi nepravděpodobné. Existuje nejeden projekt, který se zabývá monitorováním celé oblohy prakticky každý den, kdy to počasí dovolí. Mnoho projektů je věnováno i monitorování asteroidů a dalšího vesmírného smetí. S úspěchem můžeme říct, že o většině potenciálně nebezpečných objektů ve sluneční soustavě víme.
TOP 10 světů, kde nechcete žít aneb Přehlídka exotických planet
Co víc, ve filmu je zmíněno, že se jedná o objekt velikosti Texasu. To by musel v průměru mít 1 400 kilometrů! Největší z asteroidů ve sluneční soustavě, Ceres má při tom ‘pouhých’ 950 kilometrů. Pomineme-li fakt, že při takové velikosti by asteroid z oběžné dráhy byl sestřelen kometou (ta by jej opravdu jen polechtala), jeho velikost je skutečně nadnesená. Zkusme se zamyslet nad tím, jak jasná by byla Ceres, kdyby byla 18 dní od kolize ze Země. Rychlost filmového asteroidu je prý 35 000 km/h, to by znamenalo, že se nachází 40krát dál než Měsíc. To máme asi tak 30krát blíž, než je Ceres ve skutečnosti. Ceres má hvězdnou velikost 6,64–9,34 magnitudy, pro srovnání, okem pozorovatelné hvězdy na nepříliš jasných místech mají hvězdnou velikost 5–6 mag (čím nižší číslo, tím jasnější, nejjasnější hvězda oblohy krom Slunce, Sirius ze souhvězdí Velkého psa, má hvězdnou velikost -1,46 magnitudy). Pro intenzitu světla platí, že se snižuje s kvadrátem vzdálenosti. Pokud by Ceres byla 30krát blíž, byla by 900krát jasnější. V takovém případě by se jednalo o jeden z nejjasnějších objektů oblohy, kterého by si musel všimnout každý, kdo se zahledí na nebe. A vzpomeňme si na to, že filmový zabiják je mnohem větší než Ceres. Byl by viditelný volným okem měsíce dopředu, takže žádná hra na schovávanou.
Připomeňte si kultovní film Armageddon:
Natočtě Hubblea!!!
Ano, technologie, kterou jsme vyslali do vesmíru je úžasná. I dalekohledy, kterými skoro každou noc pozorujeme hvězdnou oblohu, jsou jedním z technologických vrcholů. Zázraky ale nedokážou. Ve chvíli, kdy je NASA obeznámena s existencí obrovského asteroidu, dostanou příkaz „natočte Hubblea“ a během pár vteřin vidíme záblesk ne nepodobný záblesku fotoaparátu a záhy se v řídícím centru objeví barevné fotografie asteroidu.
Problém je v tom, že nasměrovat dalekohled není až tak jednoduchá záležitost. Běžně se v určitých časových intervalech schází komise, která zvažuje návrhy na pozorování astronomických objektů. Po výběru objektů, které budou v daném časovém období, je družice naprogramována, aby bezpečně napozorovala vybrané objekty. Přeprogramovat Hubbleův vesmírný dalekohled (HST) v běžném pozorovacím programu zabere cca dva týdny. V případě absolutní nouze by HST šel ‘otočit’ za dvě hodiny s nenulovým riskem. Dalekohledy se totiž při natáčení musí vyhnout přímému pohledu do Slunce, Měsíce, nesmí se koukat ve směru letu a musí se vyhnout i atlantické magnetické anomálii. Rychlé přeprogramování by mohlo hrozit právě nasměrováním dalekohledu do některého z nebezpečných bodů.
Představa, že HST pořídí za cvakavého zvuku a ozáření bleskem dokonalé barevné fotografie ve vysokém rozlišení je taktéž bezmála naivní. Pro okamžité pořízení záběrů asteroidů ve velmi vysoké kvalitě by dávalo mnohem větší smysl použít některý z velkých pozemských dalekohledů, jejichž okamžité nasměrování není takovým problémem.
Špičatý a hlavně strašidelný
Více se múžete dočíst v celém článku Armageddon! Vědecké chyby v kultovním filmu pohledem astronoma. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.
