Indický tanec bharatanátyam je jeden z nejstarších v Indii. Podívejte se, jak se tančí ve 21. století
Diskuzní fórum (povinná reklama)
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1402-0“);
Původně chrámový tanec bharatanátyam pochází z jihoindického státu Tamilnádu. Jeho název vznikl kombinací čtyř slov: bha (bhavam znamená „výraz“), ra (ragam je „hudba“), ta (talam značí „rytmus“) a slovo natyam představuje „tanec“. Je založen na starověkém indickém spisu Natya Shastra z oblasti divadelního umění, tance a hudby, který byl psán v období mezi 200 př. n. l. a 200 n. l.
| Tanec dervíšů umí přivést do transu. Podívejte se, jak tančí islámští mystikové |
Tradiční tanec tančily devadasis – chrámové tanečnice, které dokonale ovládaly nejen tanec, zpěv a hru na hudební nástroje, ale i filozofii. Začátkem 19. století byl tanec bharatanátyam přesunut z chrámů na královský dvůr. Později byl tento tanec čtyřmi bratry známými jako Tanjore kvarteto kodifikován a zdokumentován jako divadelní umění. Bratři mu dali základy jeho moderní podoby a jejich hudební a taneční kompozice se staly součástí stylu bharatanátyam až dodnes. Hlavními výrazovými prostředky jsou gesta rukou a pohyby očí. Je doprovázen klasickou karnatickou hudbou.
Představení pro jednoho
Vezmu za obrovskou kliku, opřu se o těžké dřevěné dveře, které se pomalu začínají s velkým vrzáním otevírat. Vstupuji do tmavé chodbičky a pak nahoru po úzkém schodišti. Rukama se dotýkám stěny, našlapuji po schodech výš a výš.
Uvidím úžasné představení, které bude tady a teď jen pro mě. Tradičnímu indickému tanci se Teja věnuje už od sedmi let. FOTO: Jana Hunterová
Dostávám se do malé místnosti, která podle kamen a dřezu vypadá jako kuchyňka. Rozhlédnu se kudy dál, když se náhle otevřou dveře a v nich se objeví stará paní v modrém sárí. Znejistím. Pozdravím a vysvětluji. „Hledám svou kamarádku Teju, která tady má na mě čekat“. Paní se usměje a ukáže na další dveře. Otevře je a pustí mě na úzkou terasu.
Tanec i zbraň otroků. Jak capoeira změnila Brazílii
„Ahoj Jana, pojď dál,“ ozve se z místnosti vedle terasy. Zahlédnu postavu, která postupně otevírá jednu okenici za druhou. Okny začíná proudit světlo a já už rozeznávám, co je uvnitř. Jednoduše zařízená místnost s několika křesílky a stolkem, obložená dřevěnými palubkami. V čele místnosti mě zaujme obraz staršího muže s knírkem a červeným turbanem. „To je pradědeček mé kamarádky, která tady bydlí,“ zachytí můj pohled Teja. „Dal postavit tento dům pro svou rodinu před více jak sto lety,“ vysvětluje.