Osmitisícovky Radka Jaroše: Kangchenjunga (8 598 m n. m.)
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Jižní stěna je tak obtížná, že zůstala zatím nedotčena…
Kromě odvahy a všeho, co horolezci v extrémních podmínkách potřebují, si Radek Jaroš s sebou bere i fotoaparát, aby zachytil každou cestu z měst a údolí až do nebeských výšek. Zážitky pak každoročně zpracovává také v kalendářích, které jsou unikátním svědectvím extrémních výkonů všech členů výpravy. Přinášíme ukázky z expedice na Kanchenjungu, třetí nejvyšší horu na světě. Zlezl ji na druhý pokus v roce 2002.
TEXT A FOTO: RADEK JAROŠ
Kalendáře si můžete objednat na e-shopu Radka Jaroše, který najdete na jeho osobních stránkách www.radekjaros.cz.
Pět pokladnic sněhu
Kanchenjunga (též Kančendženga) je po Mount Everestu a K2 třetí nejvyšší horou na světě a je považována za jednu z nejtěžších osmitisícovek. Její rozlehlý masív leží na hranici mezi Nepálem a Sikkimem.
Kanchenjunga je neblaze proslulá svými lavinami. FOTO: Radek Jaroš
Kanchenjunga, v překladu „Pět pokladnic sněhu“, jejíž vrchol leží jižněji než hlavní himalájský řetězec, nese hlavní nápor letního monzunu. Ten horu pokrývá těžkou sněhovou pokrývkou, která má za následek neblahou proslulost lavin na Kanchenjunze. K hlavnímu vrcholu se sbíhají tři stěny – velmi strmá východní stěna, z níž stéká ledovec Zemu, severozápadní stěna, pod níž začíná po hoře pojmenovaný ledovec Kanchenjunga a jihozápadní stěna odkud teče ledovec Yalung.
Z jižního vrcholu masívu Kanchenjungy spadá k ledovci Talung jižní stěna, na níž ještě nikdy lidská noha nespočinula. Východní a severozápadní stěnou, jež jsou obě vystaveny neobyčejně zuřivému větru neustále bičujícímu jejich vrchní partie, bylo podniknuto jen několik málo výstupů, jižní stěna zůstala díky své obtížnosti zatím nedotčena.
2000 nanečisto a 2002 na vrcholu
Většina výstupů včetně „normální“ cesty, kterou vytyčili v roce 1955 Britové, vede z jihozápadní strany hory. Naší expedici na podzim r. 2000 se podařilo během deseti dnů vybudovat BC 5300 m, CI 6000 m, CII 6300 m, CIII 7300 m. Po té jsem s Pepínem Morávkem objevil cestu k CIV.
Několik dnů na to jsme opět s Pepou a dvěma šerpy vyrazili vybudovat poslední tábor potřebný k útoku na vrchol. Vichřice nás bohužel přinutila vrátit se z výšky 7700 m. Tam jsme zanechali depo na CIV. K vrcholu nám možná chyběl den slušnýho počasí! Změna počasí (vítr o síle 100 až 130m/s) trvala bohužel až do našeho odchodu. 15 dnů! Sice jsme dali ještě jeden pokus, ale změnil se v boj o to jestli omrznem, přežijeme, nebo ne. Přežili jsme a chci tam zpátky. Everest vyšel taky až na druhý pokus.
Podívejte se na video z expedice z roku 2002:
Svatou hora s pěti vrcholy
Více se múžete dočíst v celém článku Osmitisícovky Radka Jaroše: Kangchenjunga (8 598 m n. m.). Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Lidé a cesty"“>Lidé a cesty.