Jak si zvyknout na prohru? Špičkoví olympijští sportovci to trénují
Diskuzní fórum (povinná reklama)Čím víc se snažíte nemyslet na bílého medvěda, tím víc se ho bojíte…
Z 10 500 sportovců bojujících na londýnské olympiádě získají zlato jen vítězové 302 disciplín. Na ty zbylé čeká rozčarování, hněv a hanba, jež přicházejí se selháním. „Prohra je často přehlížena. Vítězství je oslavováno, ale bolest z porážky je značná,“ řekl sportovní lékař Jordan Metzl ze Sportovního lékařského institutu pro mladé sportovce v New Yorku. „Hanba a tlak prohry je velmi silnou emocí, s níž se sportovci potýkají celou kariéru.“
Zatímco většina sportovců se s prohrou vyrovná zdravým způsobem a využije své zklamání k tvrdšímu tréninkovému režimu, pro některé je prohra příčinou hluboké deprese. „Na olympiádě někdo skončí druhý nebo třetí, a to není dost dobré,“ řekla trojnásobná účastnice OH, americká běžkyně Suzy Favor Hamiltonová. „V některých zemích je to považováno za neúspěch. Je to hrozně nešťastné, že ve sportu je vítěz tím jediným, kdo je doopravdy šťastný.“
Jak bolí porážka
Hamiltonová ví velmi dobře, co je to bolest z porážky. V roce 2000 nastoupila do závodu na 1500 metrů na OH v Sydney jen tři měsíce poté, co v této disciplíně zaběhla nejrychlejší čas na světě. Očekávalo se tedy, že vybojuje první zlatou americkou medaili v běhu na střední trati.
SROVNÁNÍ: Tak neskutečně se změnily olympijské sporty za 100 let
Na startu, vzpomíná Hamiltonová, cítila tlak všech lidí, kteří si přáli, aby vyhrála – včetně její nejlepší kamarádky Mary, umírající na rakovinu, jejích rodičů, snažících se vypořádat se sebevraždou jejího bratra, kterou spáchal před rokem, i jejího sponzora Nike, který utratil milion dolarů za reklamu s ní. Když zbývalo sto metrů do cíle, předběhla ji první soupeřka a pak druhá. „Tyhle holky mi vzaly můj sen i celý můj život,“ řekla Hamiltonová. „Vzpomínám si, že v tu chvíli jsem si pomyslela: ‘Já to nedokážu vyhrát – ale takhle jsem si to neplánovala’.“
Ve zlomku vteřiny se rozhodla, že upadne. „Když mi hlava bouchla o zem, bylo to, jako by se mi v hlavě rozsvítilo, a já jsem si říkala: ‘Ty pitomče. Právě jsi upadla v olympijském finále. Vstaň. Prohraješ, až když ten závod nedokončíš’. To bylo nejspíš poprvé, co jsem sama sobě řekla, že jsem vybouchla. Vstala jsem, proběhla cílem a cítila jsem se nejhůř, jak jsem se kdy cítila. Měla jsem pocit, že jsem všechny zklamala, a to mě naprosto zničilo.“ Jako spousta jiných sportovců tenhle pocit nikdy nečekala. „To bylo vždycky: ‘Suzy, tady je (tréninkový) plán a ty to vyhraješ.’ Nikdy nepadla možnost, že bych mohla nevyhrát,“ říká.
Více se múžete dočíst v celém článku Jak si zvyknout na prohru? Špičkoví olympijští sportovci to trénují. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.