Jak fungují optické klamy? Lidé jsou schopni vidět kousek do budoucnosti
Diskuzní fórum (povinná reklama)
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1417-0“);
Podle vědců umí lidé nahlížet do budoucnosti. Nemají však na mysli předpovědi podobné těm Nostradámovým. Lidé zřejmě opravdu mohou do budoucnosti letmo „nahlédnout“ – a to opravdu jen na malý okamžik – desetinu sekundy předtím, než se událost odehraje. Tento mechanismus nám může pomoci pochopit, na jakém principu fungují optické klamy.
| Superčísla: Víte, kolik je ve vesmíru zrnek písku? |
Záblesk budoucnosti
Vědec Mark Changizi z Rensselaer Polytechnic Institute v New Yorku je přesvědčen, že vše začíná opožděným přenosem informací nervovými vlákny do mozku – to pravděpodobně zažil každý z nás při ranním vstávání, kdy naše tělo reaguje pomaleji. Jakmile světlo doputuje k sítnici oka, trvá asi jednu desetinu sekundy, než mozek tento signál převede do vizuálního obrazu. Vědci o tomto opoždění vědí a probíhají debaty o tom, jak se s tím tělo vyrovnává.
A Changizi si myslí, že náš vizuální systém si vyvinul schopnost generovat dopředu obrazy, které uvidíme za desetinu sekundy v realitě. Toto předjímání nám umožňuje pohybovat se v současném světě – třeba chytit míč do rukou nebo se pohybovat v davu.
Jak fungují optické iluze?
Heringův optický klam. Zdroj: Wikimedia Commons
Schopnost „vidět“ okamžik předtím, než skutečně realitu spatříme, je založeno podle Changiziho na stejném principu jako fungování optických klamů.
„Optické klamy vznikají, když se mozek snaží „vidět“ dopředu a když tyto obrazy neodpovídají skutečnosti,“ říká Changizi.
| Optické klamy využívají i zvířata: VIDEO: Lemčík zmate samičku perspektivou. A pak se s ní spáří |
Tato teorie by mohla vysvětlit většinu optických klamů, které obsahují různé geometrické tvary. Ukažme si to na příkladech – Heringově a Orbisonově optickém klamu.
Tzv. Heringův optický klam je jednou takových z geometrických iluzí – objevil jej německý fyziolog Ewald Hering v roce 1861. Dvě rovnoběžné čáry (na obrázku vlevo označené červeně) vypadají, jako by se v prostřední části prohýbaly směrem ven. Způsobují to linky paprskovitě vycházející z centrálního bodu ven (na obrázku v modré barvě).
Vnímání podobných iluzí je založeno na hierarchickém uspořádání jednotlivých komponentů obrázku. Tento vzor totiž simuluje perspektivu, a vzniká tak zdánlivě 3D obrázek. Optické klamy jako ten Heringův vytvářejí dojem, že se pohybujeme vpřed (průsečík modrých čar uprostřed jako by mizel v dáli), a tak zapojují naše schopnosti nahlížet budoucnost (více info zde).
Orbisonovu iluzi poprvé popsal fyziolog William Orbison v roce 1939. Červený čtverec se vypadá kvůli modrým linkám jako by byl narušený. I v tomto případě vzniká (falešný) dojem perspektivy. Zdroj: Wikimedia Commons
| Patříte k lidem, kteří vidí o miliony barev víc než ostatní? |
Evoluce to zařídila, že podobné geometrické kresby vyvolávají předtuchu nejbližšího okamžiku,“ vysvětluje Changizi. „Čáry sbíhající se ke „vzdalujícímu se“ průsečíku uprostřed hrají hlavní roli při vzniku iluze, že jsme v pohybu – stejně jako v reálném světě, když třeba procházíme dveřními futry (vertikální linie) a ta vypadají jako by se prohýbala, když jimi procházíme.“
A to není všechno…
„Když se pohybujete dopředu ve skutečném světě, tak se nemění jen tvary, ale také třeba úhly, rychlost nebo kontrast mezi předmětem a pozadím,“ vysvětluje Changizi.
Například kdy