PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Plakát k výstavě. Zdroj: Jana Boemer

Připravuji novou výstavu a nacházím se po dlouhé době zcela ve svém živlu. Po keramice, malbách, skulpturách se konečně vracím zpět k fotografii. Hraji si s každým obrázkem, sama rámuji a paspartuji, píši k fotografiím ručně záznamy orální historie a nechávám se unášet do let 1969 –1977. To je velmi zajímavá část historie ostrova, která až dodnes formuje řadu místních zákonů a pravidel.

Howard Taylor, bratr známé herečky Elizabeth Taylorové na jaře roku 1969 vykoupil z vězení čtrnáct mužů, žen a dětí, kteří byli odsouzeni za to, že překročili dovolenou dobu kempování k devadesáti dnům těžké práce. Bláznivě vypadající skupina v pestrých šatech a s dlouhými vlasy budila pozornost ostrovanů od samého počátku.

Howard Taylor vlastnil na severu ostrova sedm akrů pozemků a poskytl vzdělaným uprchlíkům před vietnamskou válkou prostor k bydlení. Následovala vlna – přijíždělo stále více a více hippies, surfařů a psychicky nemocných vietnamských veteránů, kteří zde vytvořili tábor, kde se užívala marihuana a kde byl oděv pouze právem, ale ne povinností, a kde neexistovala demokracie – komunita podléhala jasným zákonům přírody. Brzo vznikla řada domů na stromech a žilo zde dlouhodobě asi sto lidí.

Život v korunách a bez složenek

runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1482-0“);

Poté co Elizabeth a Howard Taylorovi strávili s komunitou Vánoce, vyšla v USA řada článků s fotografiemi Liz Taylorové, které nafotili paparazzi i místní lidé. Bylo jasné, že jejich utajený, nenápadný ostrov s nejlepším surfováním na světě je objeven a že ho přísun turistů v budoucnu zcela změní. Sourozenci Taylorovi nechali hippies žít na svém pozemku bez jakýchkoliv omezení a nikdy se sami na ostrov nevrátili. Stát nakonec pozemek v roce 1974 vyvlastnil a po řadě tahanic tábor v roce 1977 srovnal ze zemí.

Při přepisování výpovědí tehdejších obyvatel si říkám, že asi dnes více než kdy předtím, když se náš svět stal tak rychlým a tak konzumním, si v srdci pravděpodobně každý druhý z nás nepřeje nic víc, než bydlet v domě na stromě. Žít bez jakýchkoliv smluv, placení poplatků, polonahý na pláži s neskutečnými západy slunce, nejlepším surfováním; děti a psi by si hráli v přílivu a láska by určovala pravidla.

Bavila jsem se dnes s fotografem Johnem Wehrheimem, který tábor a komunitu dlouho fotografoval a natočil film Taylor Camp, a jako vždy při přípravě zajímavé výstavy jsem se skrze něj alespoň trochu té atmosféry dotkla.

Více se múžete dočíst v celém článku Střípky z Havaje: Život na stromech uprostřed ráje – to je Taylor Camp. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Lidé a cesty"“>Lidé a cesty.