Čekáním strávíme slušnou část života. I uprostřed moderního a uspěchaného světa
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Jednou z nejdelších front, kterou jsem si kdy vystál, byla ta před kaplí chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Aby toho martyria nebylo málo, dostal jsem v závěrečné strkanici od nedočkavých křesťanek pár ran loktem na solar…
Klapka. Jedem!
Na filmovém festivalu lidé čekají, až na červený koberec konečně vyjdou hvězdy. FOTO: Michal Josephy
Čekání je nedílnou součástí našeho života. Čekáme v pomalých frontách na fast food, na úřadech se zamrzlým informačním systémem anebo na obyčejnou tramvaj, která v důsledku dopravních změn nejede. Ve všech uvedených případech jsme na určitý čas vyhozeni z rytmu plynulého „běhu věcí“ – a to až do okamžiku, nežli se námi očekávané dění konečně odehraje.
| Evoluce drbání a pomluv. Kdo šířil drby více, byl z hlediska přírodního výběru úspěšnější |
Na „krácení chvíle“ není předepsán jednotný scénář, můžeme se tudíž zabavit i tím, že pozorujeme ostatní čekající, jakým způsobem prodlevu tráví. Ve výčtu těchto činností zpravidla nebude chybět podupávání, pletení, čtení – a nověji také psaní sms či updateování statusu na sociálních sítích. Životní styl pozdní doby moderní klade silný akcent na rychlost, a tak těchto prostojů „paradoxně“ přibývá.
Nuda a netrpělivost, které je zejména v prostředí přelidněných metropolí doprovázejí, se nezřídka stávají spouštěčem stresu, ale i poněkud dramatičtějšího chování. Jen Američané stráví cca 37 bilionů hodin za rok čekáním ve frontě – a jak to může v extrému dopadnout, pokud člověku v koloně „rupnou nervy“, je vidět ve filmu Volný pád v hlavní roli s Michaelem Douglasem.
Efekt telefonní budky
Přestože je telefonní budka „old-fashioned“, mohou nastat chvíle, jak se jejím prostřednictvím dá někomu dovolat. FOTO: Michal Josephy
„Chlape, dělejte, nejste tady sám!“, ozve se ulicí spolu s rázným zaklepáním na sklo veřejné telefonní budky. Kdysi realita, dnes spíše oblíbená scénka retro komedií, ve které se za volajícím hromadí a postupem času i hroutí lidé, kteří si – shodou okolností – potřebují nutně zavolat.
| Zápach stáří je mýtus. Vědci odhalili, že neexistuje |
Přestože by se tato situace zdála pro dnešní dobu passé, poslouží nám jako modelový případ pro pochopení základů „vědy o čekání“. Zatímco za běžných okolností platí, že pokud se na jednom místě nahromadí cizí lidé, člověk má tendenci opustit prostor co nejrychleji – v případě veřejného telefonování je tomu naopak.
Podle výzkumů sociálního psychologa Richarda Barryho Rubacka a kol. stojí za motivací člověka „pověšeného na drátě“ snaha co nejvíce využít vzácný zdroj, který v tu dobu „okupuje“. Podobný efekt nastával ve chvílích, kdy na někoho konečně přišla řada u pultu v prodejně smíšeného zboží. Jakmile se tak stalo, nakupující začal téměř uvolněně nakupovat všechno možné, a také si „na poslední chvíli“ uvědomovat, co vlastně ještě všechno zapomněl. Vědomí toho, že za ním stojí fronta vynervovaných čekajících, zpravidla způsobovalo, že si dával ještě více „na čas“.
Letem letištním světem
Více se múžete dočíst v celém článku Čekáním strávíme slušnou část života. I uprostřed moderního a uspěchaného světa . Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.