Prezidentská debata České televize byla lepší než na obou komerčních televizích, ale pro mě zůstala až za debatou MFDNES.

ČT chtěla vytvořit dojem slavnostního večera – a v tom je, podle mě právě ten zakopaný pes. Neslavíme, volíme. Ale budiž.

Prostředí i dekorace sice vypadaly celkem důstojně a elegantně – ale s dovolením – to není  podstata takové debaty – ani pro kandidáty, ani pro voliče. Jde především – a zejména: o obsah.

K tomu nutno dodat, že většina z devíti kandidátů mluvila celkově kolem 8 minut, tedy cca hodinu a čtvrt z dvouhodinového pořadu – a to je poněkud nesmysl. Plevele na rozdávání.

Například diskuse o tom, jakým autem má jezdit prezident (jestli českým Voslkwagenem, nebo německým Volkswagenem..?) – měla něco kolem 10 minut  – a těžko bych hledal podobně méněcenné téma, nebo chcete li – populističtější – když od prezidenta očekáváme postoje k opravdu podstatnějším problémům?

Ovšem reportáž o českých výrobcích – na pražském Hradě – v takové debatě – proč? Jak výstižně nazval pan Sobotka tyto vložky:  “ukázky” ..  Ale to je skutečně mediální minulost. Stejně jako vystoupení pěveckého sboru. Je v tom cosi sovětského… servilita vůči státu, moci?, “národnímu uctívání”..? (Vždycky, když řeknete “vlast”, zasalutujte!)

Vůbec pokus o pompézní slavnostnost je cesta opačným směrem, než je současný mediální trend, kdy se vše pokud možno deformalizuje – protože mediální (už ne jen televizní) divák má starého popu až po uši.

Stejně jako “ukázky” s mentorským popisem, kdo kdy republiku navštívil. Princip, že když mluvíme o polévce, vysvětlíme si také, co je to lžíce, kdo ji vynalezl a jak se tvarově vyvíjela – patří do historie zmatených médií. Možná si tak v ČT vysvětlují veřejnoprávnost – ale tam skutečně není.

Jako divák mám svoji osobní autonomii, a pouštím li si prezidentskou debatu, pak ne proto, aby mě někdo školil z dějepisu, poučoval, dojímal písněmi. Povýšenost dramaturgie? Která už ví co s “lidem, divákem” ?

Jistým vrcholem pak je rozloučení hymnou. Ať všichni vlastenci – včetně mě, prominou –  také kus sovětského pokrytectví. Proč? Co se stalo? Nic. Devět lidí bude soutěžit o funkci prezidenta republiky. Až jeden vyhraje – bude hymna! Trochu ze světa obdobného uvažování, že kdo je v televizi, je tam za odměnu…(vítěz brigády socialistické práce..)

MFDNES tak pro mě, právě svojí “netelevizní” neformálností, v krotké jednoduchosti, ale s lepšími otázkami pro jednotlivé kandidáty, v uměřenosti směrem k podstatě – představila modernější mediální tvar než ČT. Jistá suchost moderátorů byla blíž tradičnímu britskému stylu, který mám raději než selské žertování. Obsah byl hutnější, otázky připravené více pro jednotlivé kandidáty, s větší mírou konkrétnosti a  pro mě měl vyšší inormační a vypovídací hodnotu o jednotlivých kandidátech.

I když s méně žárovkami. Ale my budeme volit, nikoli svítit…