Tonko Mardešič: Množme se, klidně ve zkumavce!
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Dívá se na něj denně a říká, že když mu vděční rodiče přivedou ukázat vytouženého potomka nebo pošlou jeho snímek, cítí ze své práce největší uspokojení.
Kolik partnerských dvojic nemůže mít děti?
Udává se, že je to deset až patnáct procent párů ve fertilním věku, ale opravdu přesná data chybějí, protože je velmi obtížné je získat. Každý, kdo se touto problematikou zabývá, vám však řekne, že jejich počet narůstá.
Je pro to nějaké vysvětlení?
První důvod je, že ženy odkládají těhotenství do stále vyššího věku. Čím později se žena snaží přijít do jiného stavu, tím větší je riziko, že se jí to nepodaří – jak přirozenou cestou, tak ani metodami asistované reprodukce. Statistiky to dokládají naprosto jednoznačně.
A co snižující se plodnost mužů?
Hlavní indikace pro asistovanou reprodukci dnes nejsou problémy ženy, ale narušená fertilita muže. Více než polovina párů léčených v centrech asistované reprodukce je tam kvůli poruchám plodnosti muže.
V kolika letech je pro ženu podle vás gynekologů ideální otěhotnět a porodit dítě?
Biologicky je to optimální mezi dvaceti a pětadvaceti, ale chápu, že ze sociálního hlediska by narození dítě většině žen v tomto věku přineslo spoustu komplikací. Odsunout proto první těhotenství do třicítky není problém.
Pravda ovšem je, že plodnost ženy začíná klesat po pětadvacátém roce. Do pětatřiceti pomalu, ale potom se pokles výrazně zrychluje. Bohužel spousta žen mateřství odsouvá až za tuto hranici.
Jakou šanci mají ty, kterým se pak nepovede přijít do jiného stavu, že jim pomůžete metodami asistované reprodukce?
Jedno číslo vám neřeknu. Záleží na tom, jestli je to po přenosu jednoho, nebo více embryí, zda jsou to embrya čerstvá, či rozmražená z jednoho stimulovaného cyklu, v jaké věkové kategorii.
Nemůžete přece jen být o něco konkrétnější?
V Sanatoriu Pronatal jsme provedli studii, kde jsme tři roky sledovali pět set párů, které u nás zahájily léčbu v programu mimotělního oplodnění. Těm, které vydržely absolvovat tři cykly mimotělního oplodnění, tedy do letošního roku maximální počet hrazený ze všeobecného zdravotního pojištění, se podařilo počít a porodit zdravé dítě v pětaosmdesáti procentech.
Některé ženy otěhotněly hned po prvním přenosu, jiné musely tuto psychicky náročnou léčbu absolvovat několikrát. Rozhodně je ovšem naděje mít vlastní dítě mnohokrát vyšší než v době, kdy se v Čechách s IVF začínalo.
Co se změnilo?
Máme mnohem víc znalostí a zkušeností. V roce 1986, kdy se týmu, ve kterém jsem tehdy pracoval v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě, po třech letech pokusů narodilo první „dítě ze zkumavky“ jsme mnoho věcí dělali tak říkajíc na koleně. Nebyly dostupné léky ani technika. Dnes je kolem mimotělního oplodnění vybudován celý průmysl, který vyrábí jen pro tuto medicínskou specializaci. Za třicet let jsme se zkrátka posunuli úplně někam jinam.
Více se múžete dočíst v celém článku Tonko Mardešič: Množme se, klidně ve zkumavce!. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.