Jan Ruml: Myslím, že je dnes co komentovat
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Bylo mu patnáct, když přišli Rusáci. Jinak se jim tenkrát neřeklo… Kromě ztráty puberty, a to se nezapomíná, byl nucen jako syn disidentů propracovat se k vlastnímu pojetí světa. „Rodiče mi v tom nebránili, naopak: tvořili jsme dobrou partu do nepohody.“
Chtěl být novinářem, což se mu časem povedlo v samizdatových Lidových novinách, časopise Sport a Originálním videojournalu.
Na vysokou školu musel zapomenout, jako vyučený knihkupec prodával knihy (než ho vyhodili za podpis Charty 77), topil v plynárně, v hospodě U svatého Tomáše, pásl dobytek na Slovensku, pracoval na ARO jako sanitář… „Vystřídal jsem asi deset zaměstnání a všechna se mi líbila.“
Politika jako droga
Revoluce ho zastihla v nemocnici na Strahově. „Sbalil jsem si věci, vyměnil směnu a šel do Nezávislého tiskového střediska, které se tehdy formovalo v Galerii U Řečických.“ V politice se ocitl tak nějak přirozeně.
„S přáteli jsme v prvních týdnech po listopadu hovořili o tom, jak jdou některé věci pomalu, doneslo se to k Václavu Havlovi, ten mě pozval a chtěl, abych šel na vnitro. Řekl jsem ano. To na čtrnáct let rozhodlo o mém životě.“
Byl ministr, poslanec, zakladatel a předseda Unie svobody, místopředseda Senátu pro zahraniční věci. „Z politiky jsem odcházel celou dobu, Ministerstvo vnitra jsem opustil, aniž bych musel, post předsedy Unie svobody také.
Jenomže politika je jako droga, ve smyslu být u toho, mít možnost ovlivňovat věci. Dodnes působím v nevládním sektoru, přednáším, jezdím na besedy – abych nevyšel ze cviku.“
Žijeme na dluh
Ještě jako aktivní politik vystudoval práva. „Pojednávají o vztazích, ke každému právu patří vždy párově povinnost. I osobnostní práva znamenají povinnost pro všechny zdržet se nějakého jednání,“ vysvětluje, proč si tento obor vybral.
Po skončení senátorského mandátu působil v dozorčí radě Respektu, když týdeník, který spoluzakládal, připravoval změnu koncepce. Od roku 2010 je generálním ředitelem firmy Secar, jež se zabývá mj. vyhledáváním ukradených aut a monitoringem vozidel.
Časově si zřejmě nepolepšil: na naše otázky odpovídal v pauze mezi pěti poradami. „Chtěl bych opět začít psát, dělat publicistiku.
Myslím, že je co komentovat, žijeme všichni na dluh, teď nemyslím finančně, ale duchovně. A pokud se Strana zelených opět dostane do Poslanecké sněmovny, tak budu rád. Pokusím se pomoci, jak budu umět.“
Více se múžete dočíst v celém článku Jan Ruml: Myslím, že je dnes co komentovat. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.