PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Když se Simone de Beauvoir a Jean-Paul Sartre roku 1929 potkali, věděli, že je to láska, která přetrvá navěky. Ačkoliv spolu nikdy nežili a byli otevřeni každé podobě volné lásky, zůstali spolu až do konce života. Podobně jako Kleopatra a Marcus Antonius – jejich vášeň byla tolik silná, že jim umožnila překonat všechny překážky a dosáhnout všech cílů. Stejně osudovou lásku prožili také jejich nejslavnější filmoví představitelé – Elizabeth Taylor a Richard Burton.

Všichni si představujeme osudovou lásku našeho života jako někoho, kdo nás doplňuje, kdo nás přijímá takové, jací jsme, bez ohledu na naše chyby, kdo nás miluje tak, jako nikdo jiný na světě, kdo je naším nejlepším přítelem, kvůli komu nemusíme dělat kompromisy, s kým jsme hluboce spojeni, kdo ví, co si myslíme a co řekneme. Je to někdo, o kom hned víme, že je ten pravý, bez pochyb a otázek. Člověk, který nás nikdy neopustí.

Osudová láska znamená potkat se a rozpoznat, ne se seznámit. Je to energie, prozření, neuvěřitelná intimita od první společné minuty, pocit, že všechno jde svojí cestou bez ohledu na náš vliv. Když se s někým seznámíte a přejete si před ním vypadat lepší, než ve skutečnosti jste, snažíte se zamaskovat své negativní vlastnosti – takový člověk není druhou půlkou vašeho já.

Co na to psychologové

Názory psychologů na existenci osudové lásky se různí. Mnozí si myslí, že určité fyziognomie, charaktery a barvy hlasu v nás oživují vzpomínky na dětství, a aktivují tak neurobiologické mechanismy, které vedou ke zvláštnímu citu. Říká se tomu láska na první pohled. Tato přitažlivost je založena na jakémsi rozpoznání – jako kdyby se potkaly dvě hvězdy z jedné konstelace.

Během svého života si mnozí z nás vybrali jako partnera někoho, kdo se později ukázal jako nevhodný. Tyto zkušenosti nám pomáhají pochopit, které části naší osobnosti vyžadují nejvíce pozornosti. Jestliže nás neustále přitahují stejné typy partnerů, kvůli kterým jsme později nešťastní, měli bychom se nejdřív zabývat sami sebou a překážkami, které nám brání užít si lásku v její pozitivní podobě. Z tohoto pohledu představuje hledání „druhé půlky vlastního já“ cestu dozrávání, poznávání sebe sama a otevření se novým dimenzím lásky.

Na druhé straně si psychologové myslí, že osudová láska je mýtus. Stáváme se obětí velkých očekávání. Hledáme člověka, který bude kompenzovat naše slabé stránky, posilovat nás a dávat nám podporu a bezpodmínečný obdiv. Frank Pittman, psychiatr z Atlanty, tvrdí, že nic nepřineslo tolik neštěstí a nespokojenosti jako hledání „toho pravého“: „Je třeba přestat věřit v mýtus osudové lásky. Všichni lidé, kteří jsou spojeni v manželském nebo jakémkoliv jiném milostném svazku, přicházejí z rozdílného společenského prostředí, pocházejí z různých rodin a mají odlišnou vizi světa. Magie lásky tkví v tom, že se nám díky ní rozšiřuje pohled na svět, viděný jak vlastníma, tak partnerovýma očima.“

Ideální vztah

Jestliže chceme rozpoznat toho pravého, musíme nejprve znát sami sebe. Teprve potom se můžeme soustředit na podstatné a obecně známé předpoklady osudové lásky. Vztah s někým, kdo je pro nás skutečně tím pravým, je vyrovnaný, silný a pozitivní. Neexistuje v něm manipulace ani využívání, máme pocit bezpečí a jistoty. Jednoduše řečeno, všechno ladí a je právě tak, jak má být. Vztah je harmonický a vášnivý, všechno, co děláme společně, je úspěšné a zároveň každý náš samostatný úspěch partnera těší.

Ideální partner po nás nechce, abychom se změnili, bere nás takové, jací jsme, a podporuje v nás to nejlepší. Takový člověk nás naplňuje a inspiruje. Je to láska, která roste ze dne na den, dává nám rovnováhu, sílu a odvahu. Někdy se dokonce o lidech, kteří k sobě opravdu patří, říká, že jsou si fyzicky podobní.

Ideální partner by se mohl také definovat jako někdo, kdo nás vždy obhajuje před ostatními a kdo v nás vidí to, co ostatním uniká. Zavolá nám ve chvíli, kdy chceme my volat jemu. Ví, jak se cítíme, i když nic neříkáme, všímá si drobných signálů, které vysílá naše tělo, a jedině on je dokáže přečíst. Máme v něj absolutní důvěru, víme, že říká pravdu bez skrytých významů.

Více se múžete dočíst v celém článku Osudová láska – legenda, nebo skutečnost?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Životní harmonie.