PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Skadar býval centrem západního Balkánu

V úmorném odpoledním vedru bloumáme v moderním centru Skadaru (alb. Škodra) ležícím nedaleko stejnojmenného jezera. V podstatě nic zde nepřipomíná někdejší slávu jednoho z nejstarších měst v Evropě vůbec, které v historii bývalo centrem obchodu a vzdělanosti pro značnou část Balkánu. Kruhové objezdy se sochami národních hrdinů, pár výškových budov, tři velkokapacitní hotely, široké ulice lemované typickými činžáky vyzdobenými satelitními talíři a sušícím se prádlem – většina z toho pochází z dob komunismu.

Dominanty centra představují církevní stavby: obrovská mešita Abú Bakra (obr. níže vlevo), františkánská katedrála a překrásný pravoslavný kostel Narození Ježíše Krista (obr. níže vpravo). Jak je v Albánii dobrým zvykem – mešita hned naproti kostelu. Přitom neslavně proslulý albánský diktátor Enver Hodža ve snaze vytvořit (mimo jiné) ateistický stát nechal zničit naprostou většinu církevních staveb, islámských i křesťanských, bez rozdílu. Přestože mešita Abú Bakra připomíná ty staré osmanské, byla vybudována právě až po pádu komunismu v 90. letech.

Mezi těmito svatostánky najdeme ulici s opravenou starší zástavbou nízkých městských domků. Je to místní pěší zóna zvaná Šeši, srdce nočního života Skadaru, se snad největší koncentrací kaváren v Albánii, která je ovšem i normálně značně vysoká. Cizinec se nemůže zbavit dojmu, že Albánci jen pijí espresso a nepracují. Ostatně na území Albánie by nebyl daleko od pravdy – pracují totiž obvykle jako gastarbajtři ve vyspělých evropských zemích a domů se vracejí na dovolenou. Naopak najít pizzerii, nebo dokonce restauraci, kde vaří i něco jiného než kávu, bývá docela problém. Na další starou zástavbu, tentokrát neopravenou, a tudíž s nesrovnatelně silnějším kouzlem, narážíme za hotelem Rozafa. Orezlé balkóny, dřevěné okenice, zajímavé portály a před domy staré i nové mercedesy – hned mě napadá „albánská Havana“.

Na jižním předměstí, na skalnatém vršku nad soutokem řeky Drin s Bojanou se zdvihá hrad Rozafa, který pravděpodobně založili již ve 3. století před Kristem Ilyrové. Je symbolem Skadaru, výletním místem i perfektní vyhlídkou na město, hory, Skadarské jezero i obě řeky.

Shlížíme na nový silniční most přes Bojanu, přes nějž se dnes směřuje doprava do Ulčinj v Černé Hoře. Na jeho začátku je i ukazatel „Praha 1468 km“. Naopak původní starý most slouží dnes už jen pro pěší, pro cyklisty a pro rybáře. Nic netušíce jsme ho předtím spokojeně přešli… a ocitli se v pravém cikánském lágru (na obrázku níže v pozadí).

Autobusem přivařeným k lodi

Jistě jste stokrát slyšeli o Albánii v souvislosti s tradiční krevní mstou, se šíleným komunistickým diktátorem Enverem Hodžou, se 700 000 albánskými bunkry, s bídnou ekonomikou za komunismu i po něm. Ale slyšeli jste o albánském loďobusu?

I když Skadar ještě spí, my už vyjíždíme ranním furgonem (alb. výraz pro minibus) z určitého rohu v centru, abychom stihli ve vesnici Koman loď na sever k městu Bajram Curri v albánských Alpách. Po necelých dvou hodinách kodrcání po krkolomné cestě proti proudu Drinu, podél přehrady Vau i Dejes, konečně projíždíme úzkým tunelem hrubě vysekaným ve skále na hráz navazující Komanské přehrady. Od šálku espressa ve zdejší visuté kavárně brzy vidíme připlouvat jakéhosi „albánského kentaura“ – napůl autobus, napůl loď! Jmenuje se Dragobia – podle vesnice ve Valbonském údolí. Na svých cestách už jsem jel lecčíms, ale takovýmhle hybridem opravdu ne.

Lidé se celkem poklidně vyměňují. Opíráme své batohy vedle pytlů a tašek domorodců na přídi o logo SETRA (značka německých autobusů) a zabíráme místa uvnitř. Autobusová kabina je senzační: původní vybavení, včetně rozdrbaných sedaček, okýnek, záclonek,  volantu i pedálů, jen dveře jsou jiné. V přístavku na zádi se navíc nachází epesní toaleta, kterou tato Setra S110 ze 70. let jistě nemívala. Obdivuji poctivý svár, jímž svářeč autobus a loď navždy spojil, dokud je koroze nerozdělí. Starší řidič v klidu pokuřuje za širokým volantem. Na lodi je dobrá nálada.

<a href="http://www.national-geographic.cz/wp-content/uploads/2012/12/13-IMGP9630-