PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Díváte-li se na Bubeneč jako na součást Prahy, splyne vám a jaksi ztratí ostré kontury. Projdete-li ji přísně ohraničeně, objevíte zcela nový svět. Pro přehled vám doporučujeme pohlédnout do „tváře“ Bubenče svrchu. Nejlepší bude, když se vyšplháte za zády studentů na jednu z technických vysokých škol. A uvidíte ji – Bubeneč jednu.

Dáme sraz na Kulaťáku?

Kdysi tady býval knížecí ovčinec a Bubenči se říkalo Ovenec. Ale léta šla a tichá pošta našich předků fungovala a z Ovence se stala prostým komolením Bubeneč. Je jí něco málo přes sto let. A ovce vytlačili lidé, kteří zjistili, že je tu pěkně.

Středem Bubenče se chodí i jezdí dokola. Kdo se ani jednou nezasekl na Kulaťáku, nezná místní atmosféru.

Architekt Engel – rektor ČVUT – vytvořil urbanistický plán, který se jako jediný mezi válkami realizoval. Středem Engelova plánu je podkovovitý útvar Vítězného náměstí. Kulaťáku.
Z něj se paprskovitě rozbíhají hlavní třídy. Systém je doplněn šachovnicemi vedlejších ulic s nepravidelnými bloky domů. Což je vidět na plánech nebo z nadhledu. Engelův návrh však nebyl zrealizován zcela. Do blízkého budoucna se ale počítá s dostavbou.

(Engel byl také autorem Masarykovy studentské koleje a vymyslel uspořádání zdejších vysokoškolských budov.)

Afrika uprostřed Dejvic

Vmotáte-li se do šachovnice, objevíte nedaleko Kulaťáku, na rohu Slavíčkovy ulice, Pelléovu vilu. Byla postavena v novorenesančním stylu v roce 1890. Architektem i stavitelem byl Rudolf Koukol. Jméno dostala po francouzském generálovi Josephu Pellém, který byl od února 1919 náčelníkem francouzské vojenské mise v ČSR a zároveň náčelníkem hlavního štábu. (Jen tak pro zajímavost. V červnu 1919 byl tenhle Francouz hlavním velitelem Československé armády.)

Dnes je tu galerie Anderle, takže tu najdete kresby, grafiky i malby Josefa Anderleho. Ve vile se ale pořádají i pravidelné výstavy jeho kolegů. A úplně nahoře je přehlídka toho, co si malíř přivezl ze všech svých cest po světě od roku 1964: postavy vyřezané ze dřeva, tzv. primární umění Afriky.

Na několika metrech čtverečních je tu fantazie lidí desítek kmenů černého kontinentu. Tady je důkaz:

Kde se chodí kanály

Procházka Bubenčí musí nutně v nějaké její fázi vést kolem Vltavy. Cestou k ní lze projít třeba Papírenskou ulicí, v jejímž středu je unikátní technická památka. Čistírna odpadních vod.

Sloužila Praze od roku 1906 a byla v provozu celých šedesát let. Jejím autorem byl Angličan Lindley, který vlastně do Prahy přijel posoudit dva místní projekty. Posoudil je, nevybral ani jeden. Inspiroval se jimi a vytvořil čistírnu sám. Na nároží každého křídla stojí 30 m vysoký komín se zdobnou hlavicí. Ten pravý sloužil k ventilaci podzemí a levý byl kouřový a odváděl spaliny z parních kotlů.

Nejzajímavější částí budovy je ale její podzemí… Je to naprosto monumentální prostor. Takový, takový… chrámový. Tahle technická památka stojí za výlet!

Nechte se povést zdejším Ekotechnickým muzeem:

Více se múžete dočíst v celém článku BABÍ LÉTO V ČESKU: Praha neznámá – Bubeneč. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zábava.