PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Když jsem po skončení našeho rozhovoru vezla možného prezidentského kandidáta Jana Švejnara, uvízli jsme v zácpě. A následně v hodinové debatě o výhodách a nevýhodách prezidentského úřadu v Česku.

Nevýhody převládly, a tak když vystoupil z auta, měla jsem silný dojem, že jsem mu to rozmluvila. Možná jsem měla jet raději s někým jiným.

Máte ve škole kancelář hned vedle profesora, který právě kandiduje na prezidenta Chile. Je to tak?
Ano, vedle Andrése Velasca. Dříve byl chilským ministrem financí a velice se osvědčil. V momentě, kdy byla vysoká cena mědi, dostal nápad, že zvýšené příjmy ušetří ve zvláštních fondech a pak je rozumně používal na výdaje v době krize. Učí na Harvardu a na Kolumbijské unverzitě, sedíme vedle sebe v mém centru a nedávno jsme si spolu zašli na oběd.

A mluvili jste o vašich kandidaturách, ne?
Mluvili. On už má tým a před sebou příští léto primárky. Zkoumá situaci a před časem se byl ve Washingtonu poradit, jaké oblečení je vhodné pro volební kampaň. Řekli mu, že má nosit džíny, modrý blejzr a košili s rozhalenkou.

Máte také promyšlený kandidátský outfit?
Já ještě přemýšlím o mnohem základnějších věcech. Zatím se mi dobře osvědčily džíny a blejzr. Zdá se mi ale, že outfit hraje v Chile o něco větší roli než v Česku.

Jak na tom jste z hlediska šancí stát se doma prezidenty?
Myslím, že máme šanci podobnou. Jsme v našich zemích viděni jako velmi dobří ekonomové, kteří působili v zahraničí i doma. Otázka je, a to v obou případech, zda budou chtít lidé někoho, kdo bude v této celosvětově složité ekonomické situaci umět naše země ukočírovat tak, aby z toho vyšly co nejlépe.

Kdybyste se stal českým prezidentem a pan Velasco chilským, mohl byste zahladit tu nešťastnou patálii s perem…
To bych samozřejmě hned udělal. Věnoval bych Velascovi české pero osázené českými granáty, už jsme to spolu předběžně řešili. Mimochodem ta aféra je v Americe velmi populární. Jay Leno z toho udělal večerní show. Ale profesor Velasco si stejně jako já na formality moc nepotrpí, takže si myslím, že kdybychom si náhodou měnili prezidentská pera, užili bychom si to.

Stále mluvím s tím, který se dosud nerozhodl, zda chce být prezidentem. Rozumím tomu správně?
Rozhodnutí jsem zatím neudělal. Podle mě není třeba spěchat. Máme před sebou volby krajské, volby do senátu. Každou chvíli je vládní krize, nevíme, kdo nám bude vládnout a kdo nebude. V tom smyslu mám ještě čas a ti, kteří už ohlásili kandidaturu, do toho dle mého názoru šli poněkud předčasně. Já jsem navíc typ, který opravdu pečlivě zvažuje, než do něčeho jde. Ostatně minule jsem kandidaturu oznámil 14. prosince a volba byla začátkem února.

Takhle dlouho nás budete napínat?
Je léto, jistě nebudu čekat zase do prosince. Ale ve vyzrálých demokraciích jsou aktéři dlouho ve fázi „předkandidatury“. Zjišťují pečlivě, co a jak, co je a co není možné. Ve chvíli, kdy kandidaturu vyhlásí, mají jasno.

V byznysu platí Timing is Everything. Myslíte si, že i v politice?
Říká se to. A také že je výhoda být první. Ale pozor, mnohem zásadnější je znát situaci a v pravý čas vstoupit na kolbiště.

Zní to vychytrale. Unavení běžci jsou už dávno na trati a krátce před cílem se přidává odpočatý trénovaný čerstvý běžec – vy.
Vychytralost je jeden ze způsobů, jak to pojmenovat. Tento výraz propojuje chytrost s něčím nekalým.

Vyjadřuje čistou nekalost, podle mě.
Já bych to celé ale spíše nazval strategickým uvažováním. Vstoupit do závodu, kdy jsou známa jasná pravidla hry. Ti, co už vyběhli, vůbec netuší, jak je trať dlouhá, široká, kdo ji měří.

Rozumím, ale vy jistě zase rozumíte tomu, že vám to lavírování právě body nesbírá.
Rozumím. T e ď ne. A slovo teď prosím napište proloženě. Body jsou důležité v době volby, ne teď.

Už jednou jste jako kandidát zažil českou prezidentskou volbu. Jaké to vlastně bylo?
Pro mě velký tlak a příležitost. Co se mi zdálo hodně zajímavé, byl fakt, že nikdo z českých politických matadorů se tehdy nebyl schopen a ochoten postavit Václavu Klausovi. Schylovalo se k volbě, kde by byl jen jeden jediný kandidát, jedna jediná možná cesta. Proto jsem do toho tenkrát šel. Základem demokracie je diskuse, výměna názorů. Hrozilo, že nebude žádná. Druhá věc, která mě zaujala, bylo, jak se pak lidé do volby vložili a jak rychle se diskuse rozvinula. Když jsem do toho vstoupil, měl Klaus sedmdesátiprocentní popularitu a mě podle výzkumů vzalo na vědomí čtyřiadvacet procent občanů. Ne že by mě podporovali, prostě jen věděli, že jsem. A dva týdny nato, o Vánocích, už měl každý z nás čtyřiatřicet procent preferencí. Tady je jasně vidět, jak rychle se mohou věci vyvinout.

Ale vy jste tenkrát bojoval s Klausem. Dneska už je to zásadně jinak. Vstoupíte do arény většinou s antiklausovci.
Nemyslím. Všichni byli v tu či onu dobu spolupracovníci Václava Klause ať už ve vládě, v parlamentu či výzkumném pracovišti. Další zajímavá věc pak byly dohady o tom, zda bude či nebude volba veřejná, a skutečnost, že do sálu mezi volitele volně mohli lobbisté.

To věci konečně dodává rozměr sitcomu, zdá se.
Svým způsobem jistě. Díváte se na lidi, kteří by tam neměli mít co dělat, a oni se naklánějí k poslancům, procházejí se sálem, pokyvují hlavami, něco volitelům šeptají, tváří se ustaraně a při věci. Nikomu to nepřišlo zvláštní.

A slyšela jsem také o scénkách na toaletách, dokonce o volitelích zavřených ve skříni, aby byli neviditelní.
Ano, k tomu všemu docházelo. Bylo to skutečně neuvěřitelné, dosud jsem něco takového znal jen z komedií, nebo sitcomů, jestli chcete. Nečekal jsem to ale v chodbách kolem Španělského sálu, přiznám se. Záchodové mítinky proběhly a obálky s kulkami a střelným prachem také.

To zní skvěle! Chyběl tam jen sex.
Zřejmě, o tom nevím. A korunu všemu, dá se říct, nasadily scény sčítání hlasů! Španělským sálem chodily paní, sčítaly zvednuté ruce a dělaly si tužkou poznámky do bloku. Nebylo možné to nijak ověřit, nijak je kontrolovat, kdokoli to mohl v kteroukoli chvíli zpochybnit a začalo by se nanovo. Bylo to zkrátka velmi tradiční. Ale ještě více předpotopní, při vší snaze o jistou noblesu. Nicméně já a můj tým jsme zanechali stopu a to jsem rád. Navíc to vítězství Václava Klause až na konci druhé volby byl jistě šok i pro něj. Kdo ví, co tam všechno ještě bylo.

<