PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Lidé a cesty“ />

Korupce je fenomén, který souvisí s civilizací – neexistovala větší organizovaná kultura, která by našla způsob, jak se s ní vypořádat. Dárky mocným zpočátku patřily ke kultuře – lidé si za ně kupovali přízeň vlivným. Ale jak rostl majestát vládce a zejména jeho propojení s božskými principy, potřebovali starověcí panovníci dokázat, že spravedlnost pro ně znamená víc než dary. Právě náboženské zákony jako první odsoudily přijímání úplatků. 

Ve Starém zákoně, v knize Exodus, najdeme první varování před úplatkářstvím: „Nepřijmeš úplatek, neboť úplatek oslepuje ty, jež vidí, a podvrací jednání spravedlivých.“ Ze starověku však máme i jiné důkazy o boji s korupcí, převážně archeologické. Například na asyrských hliněných tabulkách byla nalezena jména, která označovala zkorumpované úředníky. Nejstarším zákoníkem, který přijímání úplatků nějak trestal, byl ten vytvořený egyptským králem Haremhebem kolem roku 1320 před naším letopočtem. Zdůrazňoval, že jakýkoliv soudce, který by přijal úplatek, čeká přísný trest. Zřejmě však tento zákon, s jakkoli dobrými úmysly, moc nefungoval – v dalších staletích se totiž korupce rozšířila do celého světa. 

Úplatky jdou do Evropy

Řecký historik Pausanius tvrdil, že před začátkem olympijských her museli všichni účastníci přísahat nad kančí kožešinou, že budou dodržovat pravidla, aby předcházeli úplatkům. Zjevně to však nefungovalo: roku 332 př. n. l. prý pětibojař Callipus z Athén uplácel své soupeře. Aféra to byla zřejmě velice vážná, Athéňané kvůli ní nakonec odstoupili z her. Korupce byla součástí olympijských her po staletí, a dokonce vedla k jejich zániku. Když je nechal roku 394 římský císař Theodosius zrušit, byl jeho hlavním argumentem kromě brutality her, také všudypřítomný systém úplatků, jenž o vítězi rozhodoval častěji než svaly. 

Dá se říci, že čím se stával stát složitějším, tím více byla korupce vidět, a tím víc také lid frustrovala. Získával pocit, že politici jdou jen za vlastními zájmy, nikoliv za zájmy lidu. V antickém Římě, kde lid rozhodoval o bytí a nebytí panovníka, si museli úředníci dávat na korupci velký pozor. 

Nejslavnější korupčník

Z korupce bylo obviněno mnoho mužů, které dnes pokládáme za úctyhodné. Jedním z nich byl slavný právník Francis Bacon – lord kancléř na dvoře krále Jakuba I. Přijímání úplatků se mu stalo osudným; šlechtici ho obvinili, že v nejvyšší státní funkci bere úplatky za přidělování vlivných úřadů. Přestože byl dobrým přítelem krále, soudu neušel.

A trest, který dostal, byl tvrdý i podle dobových měřítek: byl odvolán z úřadu kancléře a uvězněn v londýnském Toweru. Kromě toho musel zaplatit pokutu 40 000 liber a přišel o veškeré veřejné funkce i pocty. A ještě něčím se Bacon lišil od mnoha současných korupčníků – trest přijal, pokutu zaplatil a už nikdy do parlamentu nevstoupil.

Angličané měli s korupcí spoustu zkušeností, proto se boj proti korupci stal jednou z priorit i v Severní Americe. Když vznikaly Spojené státy, otcové zakladatelé byli první, kdo dal přímo do ústavy státu zmínku o korupci – a ve velmi důležité části. Právě korupce totiž může být jednou z mála příčin, proč může být americký prezident odvolán z funkce: „Oddíl 4. Prezident, viceprezident a všichni úředníci Spojených států musí být zproštění funkcí, budou-li obžalováni a usvědčeni z velezrady, úplatkářství nebo z jiných těžkých zločinů a trestných činů.“ 

Více se múžete dočíst v celém článku Dějiny korupce a úplatkářství: nejhorší skandály v historii. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Lidé a cesty"“>Lidé a cesty.