Exkluzivně pro National Geographic: Na kánoi ruskou Karélií
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Nízká oblačnost se převaluje s železnou pravidelností, skrze pravidelné obláčky dopadají na rozmrzající zem první teplé sluneční paprsky. Začíná jaro. Oproti našemu opožděné zhruba o dva měsíce, o to intenzivněji se však hlásící k životu. Břehy jezer a říček jsou posety žlutými květy pryskyřníků, pupence olší se rozevírají doslova před našimi zraky. Od nejbližší civilizace nás dělí několikadenní plavba kánoí neporušenou a zatím ničím nespoutanou severskou tajgou.
Nepohybujeme se ani po Aljašce, ani po Sibiři, nýbrž tři a půl dne jízdy pohodlným lehátkovým vozem z Čech. Naším cílem se stal Národní park Vodlozerskij ležící na pomezí ruské Karélie a Archangelské oblasti. Na jeho území, které se rozkládá na ploše okolo 5 000 km2, je více než 500 jezer, která vzájemně propojuje soustava větších či menších potůčků a řek. Park byl založen v roce 1991a ochraňuje rozsáhlou lesní plochu před stále nenasytnějšími těžebními společnostmi, které dokázaly okolí parku proměnit v krajinu podobnou Krušným horám těsně po sametové revoluci. Jelikož park nemá statut přírodní rezervace neboli zapovedniku, je zpřístupněn veřejnosti.
Za drobný poplatek se můžete vydat po jednom z vodnych maršrutů, využít malá primitivní tábořiště a povolen je i sportovní rybolov. Návštěvníků je však skutečně poskrovnu. Na jaře ještě před vylíhnutím jinak téměř nesnesitelných komárů by se snadno spočítali na prstech jedné ruky. Na říčku Nuchča se přes jezero Keražo vydá skupinka vodáků zhruba jedenkrát za dva až tři roky.
Vlakem do minulosti
Více se múžete dočíst v celém článku Exkluzivně pro National Geographic: Na kánoi ruskou Karélií. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Příroda.