Exkluzivně pro NG: Hranice římské říše dělily dva světy. Dnes z ní najdeme jenom ruiny
Diskuzní fórum (povinná reklama)
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1481-0“);
Archeolog Claus-Michael Hüssen se kodrcá po prašné bavorské lesní cestě a nespouští oči ze stromů po levé straně. V hustém podrostu hledá dobře známý orientační bod. Najednou zajede s dodávkou k okraji cesty a vystoupí. Nacpe si dýmku a zadívá se do podrobné mapy v měřítku 1 : 50 000.
| 7 nejslavnějších zdí světa: Bránily, rozdělovaly i tvořily dějiny |
Hradba mezi světy
Výzkumný pracovník Německého archeologického ústavu skloní hlavu a s dýmkou v ruce přejde na druhou stranu cesty. Začne se prodírat hustým podrostem. Padesát metrů od cesty téměř mine asi metr vysoký a šest metrů široký hliněný násep. Je posetý plochými bílými kameny a táhne se lesem v nepřirozeně rovné linii.
Téměř před dvěma tisíci let to byla hradba, jež oddělovala římskou říši od zbytku světa. Z valu, který byl kdysi vysoký asi tři metry, táhl se na stakilometrovou vzdálenost a byl sledován ostražitým pohledem římských vojáků na strážních věžích, dnes v Německu nezůstalo nic než tento nízký pahorek.
Železná maska pokrytá bronzem a stříbrem byla objevena v Holandsku. Vojáci kavalerie si takové masky zavěšovali na přilbici pomocí otočného pantu a nosili je na vojenské přehlídky – a snad i do bitev.
V opuštěné divočině tisíc kilometrů severně od samého Říma to musel být šokující pohled. „Hradba v těchto místech byla omítnutá a natřená,“ říká Hüssen. „Všechno bylo hranaté a přesné. Římané měli jasné představy o tom, jak by věci měly vypadat.“ Studenti techniky kdysi měřili jinou část valu a našli jeden padesátikilometrový úsek, který byl zakřivený pouze o 92 centimetrů.
Hüssen stojí čelem k severu a zády k Římu. O dvě stě metrů dál, hned za úzkou loučkou rozdělenou bystřinou a rozrytou kopyty divokých kanců, se jako zelená stěna zvedá další návrší. „Tady je hranice,“ říká Hüssen, „a na druhé straně je nádherný výhled do pustiny.“
FOTOGALERIE: Zdi mezi lidmi. Stojí po celém světě
Ohromující soustava valů, řek, pouštních pevností a horských strážních věží vymezuje hranice římské říše. Ve vrcholném období svého rozvoje ve 2. století našeho letopočtu vysílala říše vojáky, aby střežili hranici, jež se táhla od Irského až k Černému moři a napříč severní Afrikou.
