Exkluzivně pro NG: Ruské léto na ruské dači
Diskuzní fórum (povinná reklama)
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1412-0“);
Když se v Rusku řekne dača, chata, hned je o čem povídat. Někomu se v mysli vynoří matná vzpomínka, jak si s ostatními dětmi hrával s míčem dlouho do noci, než slunce na několik málo hodin zmizelo za obzorem. Jiný vypraví, jak chodíval sbírat borové šišky, které krásně voněly, když se ohřívala voda v samovaru. Další si vybaví koupání v ledovém rybníku obklopeném zelenými kužely smrků.
Příběh může být zahalený smutkem, pokřivený objektivem tragické historie Ruska. Když se babička Natalie Ivanovové, mladá vdova s dvěma dětmi, znovu vdala, koupil její nový manžel chatu nedaleko Moskvy. Zmizel však v gulagu a jeho žena pak zůstala na chatě po celý zbytek života. „Nikdy nic nezasela, ani květiny, jenom trávu, a ta byla hustší a hustší,“ vzpomíná moskevská spisovatelka a redaktorka Natalia. „Na jedné mé fotografii z dětství je ta tráva o dost vyšší než já.“
| Nevábné válenky zachránily civilizaci (nejen) před zimou |
Ať už jsou příběhy veselé nebo chmurné, sladké nebo hořké, odehrávají se vždy v létě. Dača je koneckonců letní domek. Příběhy na toto téma vypráví také Boris Věšňakov. Jsou silácké, trochu se v nich vytahuje. Jednou prý v jejich chatové osadě poblíž města Valdaj v severozápadním Rusku zklidnil partu kluků, kteří popíjeli a pouštěli hudbu z reproduktorů na maximum. „Pár jsem jich popadl a vykoupal v jezeře. Musí se na ně silou, aby pochopili, co jim člověk říká.“ Jindy zase nějaký svalnatý frajer ignoroval osadní pravidla a nechal psa koupat v jezeře. „Povolal jsem zetě, zápasníka. A bylo po problému.“
Jiný svět
Když Boris právě není na chatě, řídí taxík. Jednoho dne se řítil silnicí a všiml si strže, u které dačniki (chataři) přibrzďují a z auta vyhazují odpadky. „Tak takhle se to teď v Rusku dělá!“ zanadával. Hned ho však napadlo, že sem instaluje kamerovou past a nepořádníky dopadne.
Až do té doby pro mě byl tento třiašedesátiletý muž s ledově modrýma očima, s břichem, které vypadalo, jako by Boris spolkl basketbalový míč, a s celou paletou košil s krátkými rukávy a tropickými vzory typickými spíše pro Maui než pro Moskvu, prostě taxikář Boris. Pak jsem však zjistila, že má ještě druhou totožnost: je to také Boris, nadměrně vytížený a nedoceňovaný předseda osady Něrcy se zhruba tisícem chat v oblasti Valdaje.