PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Na rozlehlém kopci Firmihin, kde roste les dračince rumělkového, je skoro půlnoc. Je první noc po úplňku a měsíc zaplavuje členitou krajinu chladným stříbrem. Za kamennou zdí, kde bydlí pastýři, osvětlují plameny tváře čtyř lidí. Sedí s bosýma nohama kolem ohně a dělí se o hrnec horkého čaje s čerstvým kozím mlékem.

Níha Maálha má na sobě oděv podobný sarongu zvaný fúta, jeho žena Mitaqál má dlouhé šaty a na hlavě barevně ladící sytě purpurový šátek. O životě na ostrově Sokotra hovoří jazykem, jehož původ se ztrácí v dávných dobách – po celá staletí zůstává beze změny a dnes mu rozumí méně lidí, než kolik jich žije třeba v Karlových Varech.

Sokotra je dodnes jedno z nejmagičtějších míst planety. Davy turistů ji ještě nedobyly…

Ačkoli neumějí číst, vědí, že nová tabule dole pod kopcem oznamuje prohlášení Firmihinu za chráněnou přírodní rezervaci. Říkají, že do jejich vesnice přicházejí cizinci fotografovat dračince rumělkové, pouštní růže a květy rostliny druhu Caralluma socotrana. Přicházejí vědci a převracejí kameny s tvrzením, že sbírají hmyz a ještěrky. Co však hledají doopravdy?

Ostrov, který ležel za okraji map

Sokotra leží v Arabském moři 350 kilometrů od nepokojného Jemenu, jehož je součástí, a kdysi byla legendárním místem na okraji map známého světa. Námořníkům naháněla hrůzu nebezpečnými mělčinami, divokými bouřemi a obyvateli, o nichž se věřilo, že ovládají větry a obracejí lodě k pobřeží, aby se jich mohli zmocnit a vyrabovat je. Dnes láká tamní rozmanitost biologických druhů nové badatele, kteří chtějí poznat tajemství Sokotry dříve, než ji moderní svět navždy změní.

Pohádkový ostrov Sokotra: Bizarní flora a skutečná, nedotčená příroda

Starosti zračící se na Mitaqálině tváři náhle ustoupí lehkému úsměvu. Žena zmizí v temnotě a když se vrátí, nabídne mi malý balíček zabalený do papíru. Ptá se, zda bych si nechtěl koupit nějaké kadidlo. Níha vezme maličký kousek a položí ho na rozžhavené uhlí. Kouř stoupá a vine se a my vdechujeme sytou vůni, která se kdysi šířila při pohřbech egyptských faraonů a v chrámech řeckých bohů.

Vybrat fotografie pro tento článek nebylo lehké. Nádherné jsou totiž všechny…

Staří Egypťané, Řekové i Římané čerpali z pokladů přírodního světa Sokotry aromatické pryskyřice, jako je kadidlo, léčebný extrakt z aloe a dračí krev – temně rudou mízu z dračince rumělkového používanou v léčitelství a jako barva pro malíře. Dobrodruzi přicházeli sbírat bohatství ostrova navzdory historkám, podle nichž ho hlídali obrovští hadi žijící v tamních jeskyních. Mezi těmi, kdo prahli po bohatství Sokotry, byli královna ze Sáby, Alexandr Veliký nebo Marco Polo.

Hodnota kadidla a dračí krve dosáhla vrcholu za časů Římské říše. Později ostrov sloužil jako zastávka pro obchodníky a staletí na něm plynula v poměrné kulturní izolaci. Obyvatelé Sokotry žili generace po generaci stejně jako jejich předkové – horští beduíni se starali o své kozy, obyvatelé pobřeží rybařili a všichni sklízeli datle. Dějiny ostrova se předávaly ústně poezií přednášenou v sokoterském jazyce. Kromě strategické polohy nedaleko Afrického rohu neměla Sokotra prostě nic, čím by zaujala vnější svět. To se však změnilo.

Podívejte se na ukázku z českého dokumentu o Sokotře:

Biodiverzita má význam. Sokotra je důkazem

Výzkumy z přelomu 19. a 20. století ukázaly, že tento tropický ostrov, přestože měří jen 134 kilometrů na délku a 43 kilometrů na šířku, patří mezi nejdůležitější světová centra biodiverzity a slučuje v sobě prvky Afriky, Asie a Evropy takovým způsobem, který biologové dodnes nechápou. Počet endemických rostlinných druhů na jeden čtvereční kilometr Sokotry a tří nedalekých malých ostrovů je čtvrtý nejvyšší ze všech ostrovních skupin na světě – po Seychelách, Nové Kaledonii a Havaji. V pohoří Hadžhir, rozeklaných žulových vrcholech zvedajících se do výše téměř 1 500 metrů uprostřed ostrova, je pravděpodobně největší hustota endemických rostlin v celé jihozápadní Asii. Každý výhled na Sokotře, od horkých a suchých nížin po hory zastřené mlhami, odhalí zázraky nikde jinde neviděné.

Rozmanitost: Vedle lesů a skal nabízí Sokotra i malebné pouště.

Jednoho parného odpoledne jsem se nedaleko prašného města Hadíbú vydal na pěší túru s botaničkou Lisou Banfieldovou, která jako odbornice na Sokotru tehdy pracovala v Královské botanické zahradě v Edinburghu. Vyšplhali jsme na kamenitou stráň