PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Uspořádání pokoje

Dětský pokojík je světem, který má pro děti plnit několik funkcí najednou – potřebují zde spát a odpočívat, pracovat a učit se a hrát si, tvořit. Tyto jednotlivé funkce jsou dost rozdílné, co se týče nároků na jejich uspořádání, zařízení a barevné ladění, měly by proto tvořit částečně samostatné části jedné místnosti.

Mohlo by vás zajímat

Feng šuej dětských pokojíků I.

Je tedy vhodné pokojík rozdělit na prostor na spaní, pracovní místo a místo na hraní. Mezi těmito částmi můžeme použít různé kusy nábytku, které od sebe zóny alespoň symbolicky, náznakem oddělí, dále můžeme využít částečně odlišné podlahové krytiny a barevné ladění, také doplňky se mohou lišit. Zkrátka každá část pokojíku by měla mít svou specifickou atmosféru, která bude podporovat funkci daného místa. Zároveň stále sledujeme vyváženost celku a místnost by i s rozdělením do svých částí měla působit kompaktně, celistvě a vyváženě.

Místo na spaní

Nejprve hledáme umístění postele. Děti stráví spánkem více jak jednu třetinu svého života a kvalita spánku se výrazně podepisuje na jejich náladě přes den, schopnosti učit se nové věci, soustředit se, udržet své emoce na uzdě, v klidu. Pro umístění postele platí následující pravidla:

• za hlavou postele by měla být stěna, nebo alespoň vyšší kus nábytku nebo vyšší čelo postele, tj. hlava chráněná, za hlavou klid.

• z postele by dítě mělo vidět alespoň kouskem na dveře, nemělo by ležet hlavou ke dveřím.

• nad hlavou by se neměl svažovat strop – tzn. že klasika současných novostaveb, kdy jsou pokojíky a ložnice pod zkosenou střechou, není ideální a pro postel se snažíme hledat místo, kde máme nad hlavou co nejvíce místa.

• postel by měla být nejlépe dřevěná, s volným místem pod postelí.
• barvy kolem postele by měly být klidné, např. modrá, pastelové odstíny zelené, růžové, žluté, meruňkové, lososové.
• kolem postele by neměly být rušivé doplňky typu obrázky, hračky, visící předměty ze stropu, divoký motiv tapety nebo povlečení.
  Místo na spaní by mělo tedy působit jako klidný ostrůvek někde v rohu nebo u zdi. Prostor kolem postele vytvořme tak, aby působil jako náruč, tedy lehce se kolem postele uzavíral. V tom nám pomůžou menší kusy nábytku, stěny, závěsy apod. Místo před postelí stojí za to ještě „zklidnit, usadit“ kusovým koberečkem, obzvlášť v takovém pokoji, kde je jinak na zemi hladká podlaha (plovoucí podlaha, dřevo, marmoleum, linoleum…)
  Nejlepší orientace postele (tedy kam směřuje hlava ve spánku) je směrem na V, JV a Z, dále pak JZ, SV a SZ, nejméně vhodné směry jsou S a J.

Pracovní místo

Jakmile najdeme místo pro postel, další důležitou částí pokoje je pracovní stůl. Týká se tedy dětí ve školním věku. Umístění psacího stolu má svůj nemálo významný vliv na soustředěnost při učení, pracovní výkon, unavenost, případnou rozptýlenost. Pro umístění pracovního stolu doporučuji následující:

• v zádech sedícího by měl být úplný klid, tzn. stěna, klidná část pokoje, nábytek, určitě ne dveře do místnosti, sourozenec u stolu nebo okno s rušným životem. Aktivní podněty v zádech dítěte (i dospělého) podvědomě nutí k častému otáčení se a ubírají na schopnosti se plně ponořit do práce a soustředit se.
• zpředu nebo ze strany by mělo na stůl přicházet přirozené světlo. Pokud si můžeme vybírat, mělo by světlo přicházet pod dominantní ruku na psaní, aby si dítě při psaní nestínilo.
• před zraky dítěte by také nemělo být mnoho podnětů, odvádějících jeho pozornost, jako jsou hračky, plakáty apod. Naopak se velmi hodí využít nástěnku s úkoly, rozvrhem apod.
• plocha stolu by měla odpovídat potřebám a věku dítěte – čím větší stůl, tím větší plocha na práci, zároveň ale i větší nepořádek.
  Kolem stolu by měly být soustředěné všechny potřebné věci, knihy, učebnice, které dítě k práci potřebuje, aby nebylo nucené od stolu odbíhat. Tak se podpoří jeho klid a koncentrace na práci. Zároveň i pracovní místo by mělo působit jako částečně samostatná zóna, lehce oddělená od zbytku místnosti, se svým vlastním klidem. Dítě by mělo při práci hledět ideálně směrem na V, JV, J, JZ, Z.

Místo na hraní

Třetí důležitá část pokoje by měla nabízet klidný prostor na tvoření, hraní, dětskou relaxaci. Doporučuji ji vybavit samostatným kusovým kobercem, který svým tvarem vymezí hrací plochu. Dobrým místem pro hru je jeden roh místnosti, případně takovou zónu můžeme vymezit nábytkem, velkými hračkami po stranách.

V tomto prostoru jsou na místě pestré barvy, spousta doplňků typu obrázky na stěnách, plocha na malování, polštářky na zemi, pestřejší motiv koberce nebo tapet. Děti by měly mít na zemi dostatek místa na hraní, válení se po zemi, možnost se také opřít o stěnu. Sem koncentrujme většinu hraček, her, tvořivého materiálu.

Střed místnosti by měl zůstat ideálně prázdný, volný, samostatné zóny se snažme soustředit po obvodu místnosti, do jednotlivých rohů, a do nejméně dostupných míst umístěme velké skříně, kusy nábytku do stropu. Nábytek by celkově měl být světlý, à la světlé dřevo, bílý, neměla by převládat masa tmavé barvy. Ideálním materiálem jsou přírodní materiály, jako je dřevo, marmoleum, papír apod., co nejméně volme plasty, které do ovzduší pouští zdraví neprospěšné látky.

Sdílený pokojík více dětmi

Jakmile pokojík sdílí více dětí, velmi důležitým pravidlem je, aby měly jasně rozdělená teritoria, která část pokoje je čí, který stůl je čí, které poličky, skříňky, hračky. Od 3 let věku si děti budují vztah ke svým vlastním věcem a začínají být citlivé na invaze do jejich věcí, jejich prostoru. Pokud dětem od začátku nastavíme jasný řád, co je čí a jak se v tomto ohledu respektovat, předejdeme do budoucna velkému množství konfliktů a napětí mezi dětmi.