Fotíme všude a pořád. Jak svět změnily digitální fotoaparáty?
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Není to až tak dávno, co jsme se podivovali zejména japonským turistům, kteří se na svět téměř stále dívali skrz hledáček objektivu a fotili vše, co je aspoň trochu zaujalo. To musí být spotřeba filmů! A těch peněz!
Netušili jsme, že to je předvoj vlny digitální fotografie. Pohlcovala nás pomalu a mnozí nedůvěřivě a pohrdavě syčeli. Teď už spláchla i nás: jsme zaplaveni miliony obrázků, protože
fotíme téměř všichni.
Jak to chodilo v době temna
Není jisté, zda dnešní digitální fotografové můžou mít tak příjemný a uspokojivý pocit, jako mívali amatéři dříve, když se jim v „mokrém procesu“ pod rukama „líhly“ vydařené černobílé snímky.
Už pouhá příprava temné komory v domácích podmínkách byl náročný proces. Těch nezbytností! To máte: prodlužovačky, spínací hodiny, vývojnice, odměrky, maskovací rám, prkno přes vanu, zvětšovák, misky na vývojku, vodu a ustalovač, zásoba fotopapíru, kleštičky na fotopapír, červená lampa, lupa, leštička, váleček, řezačka, teploměr…
Hodily se také ventilátor (v provizorních fotokomorách bývalo ukrutné vedro) a tranzistorák, který člověku dělal společnost, jelikož to trvalo velmi dlouho. A nelze vynechat důležitou fázi: boj s rodinou o koupelnu, kde obvykle domácí fotokomora vznikala. Chtěl by se ale ještě někdo k této praxi vrátit? Snad jen skalní fandové a staromilci.
Samozřejmě že ne všichni se pouštěli do poměrně složité a na finance náročné samovýroby snímků. Stačilo nacvakat většinou 24 nebo 36 políček, zajít do sběrny exponovaných filmů v drogerii nebo družstva Fotografia a pak už se jen těšit, až bude objednávka hotova.
I v tom občas bylo riziko – zejména když ze začalo fotit „na barvu“. Ne vždy se totiž v laboratořích dílo podařilo a nahnědlé, nazelenalé či namodralé snímky nebo diapozitivy dokázaly zákazníka pěkně nadzvednout.
Dnešní majitel digitálního fotoaparátu vždy pořídí slušný snímek: v tom ohromném množství záběrů, které „naseká“ třeba během dovolené, se pokaždé pár hezkých a zajímavých najde.
Dříve při fotografování na film každý pečlivě zvažoval, co chce na snímku mít a záběr promýšlel. Nyní se často takzvaně střílí od boku, nehledí se na světelné podmínky, čas, clonu, kompozici, pozadí… Špatné obrázky se přece vymažou.
Díky za digitální dobu!
Digitální fotoaparáty známe necelých 20 let. Dnes už jsou zabudované v počítačích, noteboocích, tabletech, videokamerách a samozřejmě v mobilních telefonech. Právě ty posunuly fotografování do nové dimenze – člověk má přístroj pořád po ruce, takže zaznamenává všechno kolem sebe (a pak to dá třeba na Facebook).
Oleg Homola, fotograf, publicista, pedagog a člen týmu Czech Press Photo, vzpomíná, jaké to bylo před digitální dobou: „Focení byla řemeslná fuška, člověk se máchal ve vývojkách a ustalovačích a do momentu, než vyvolal film, nikdy nevěděl, jestli na něm něco je… A pokud ano, tak jestli je to dobrý. Nemohl se po zmáčknutí spouště podívat na displej s hotovým snímkem…“
Vybavuje si, jaké to byly nervy, když letěl do Moskvy fotit setkání Gorbačova a Reagana o budoucnosti Evropy. Akreditovaných bylo 1 500 fotografů a novinářů z celého světa, ale na pool, tedy místo, odkud člověk mohl státníky vyfotit, bylo jen 15 propustek.
„A teď si představte, že se po velkém úsilí mezi tu patnáctku dostanete jako já. Na focení samo je třeba čtyřicet padesát sekund, během kterých do vás kolegové strkají, takže už dopředu víte, že fůru snímků budete mít rozmazanou.
Pak cesta na letiště, hádka s kontrolou u rentgenu, která vás přesvědčuje, že rentgen snímky nepoškodí… Z Ruzyně s batohem plným filmů rovnou do laborky… A pořád ten tísnivý pocit: bude na filmech něco? Makal foťák dobře? Nezkazí se filmy při vyvolávání nějakou chybou?
A když všechno dobře dopadne, tak vás známí poctí větou: ,Ty se máš, jezdíš si po světě a jen cvakáš…‘
Tak tohoto stresu, o kterém věděli pouze profesionální fotografové, nás všechny digitální doba zbavila. Díky za ni!“
Inflace profíků i cen
Pavel Císař fotografoval profesionálně od roku 1969, ale teď již jen výjimečně: „Protože dnes fotí ,profi‘ téměř každý, kdo si koupí dražší digitální foťák. Došlo k lavinové inflaci profesionálních fotografů nebo alespoň těch, kteří si to o sobě myslí. S tím nastala i citelně větší inflace honorářů za fotky,“ říká Pavel Císař a dodává, že řada profesionálů má stále větší problém se focením uživit.
„Začínající ,digitální profíci‘ kazí nejen ceny za fotky, ale současně i vkus a nároky zákazníků. Už před lety, když digitální éra začínala, mi jeden z mých bývalých stálých zákazníků řekl:
,Pane Císaři, fotografie je dnes pouhá informace s jepičím životem. Já už nepotřebuju žádné umění, když dělám katalog. Nemusím platit profesionála, všechny výrobky napráskám sám na dvorku vlastním digitálem. Grafici z toho něco vyberou a pomocí Photoshopu udělají fotku do tisku, na kterou se pár dní budou lidi dívat jen jako na informaci. Pak leták stejně skončí v popelnici…‘
Měl pravdu, dnes nás obklopuje a útočí na nás ze všech stran moře nekvalitní bezduché fotografické nadprodukce. I to bohužel přinesla éra digitální fotografie.“ Pavel Císař ji proto nezatracuje, jen se na ní nechce podílet. Přesedlal tedy na tvorbu filmů, točí hudební koncerty, profily výtvarníků, vernisáže a divadelní představení.
Tři kategorie amatérů
Většina lidí chce hlavně „cvaknout“ děti, příbuzné, nějaké místo. Používají kapesní kompakty nebo mobily a stačí jim to.
Příklad z internetové diskuse: „Chci digitální foťák, lehce ovladatelný, který dělá pěkné fotky. Poradíte mi? Nepotřebuju v něm spoustu dalších funkcí, kterým stejně nebudu rozumět a nebudu je využívat. Nezajímá mě x snímků za minutu, potřebuju ho hlavně na dovolenou,“ píše studentka Hanna.
Druhou, menší skupinu amatérů, fotografování baví a s chutí se mu věnují. Jsou jim sice také šumafuk technika i fyzikální jevy, ale fotí intuitivně, srdcem, nad obsahem snímku přemýšlejí. Ti už sáhnou po „chytrých“ automatech, kreativních nebo highendových modelech, které umožňují ovlivnit většinu fotografických parametrů:
„Zaujal mě 12x optický zoom, rozlišení 12,1 Mpix, výkonný blesk a natáčení videa v HD rozlišení. Skvěle jde fotit objekty, které jsou opravdu hodně daleko, ale v přírodě se také často mazlím s funkcí makro,“ píše Robert.
Poslední část amatérů studuje odbornou literaturu, navštěvuje kurzy a do vybavení investuje značné prostředky. Ti už si pořizují špičkové přístroje pracující na základě informací od fotografa. Samozřejmě mají plně automatický režim, ale bez správného nastavení parametrů to není ono. Do této kategorie spadá většina zrcadlovek i některé ultrazoomy.
„Koupil jsem si digitální zrcadlovku se dvěma setovými objektivy. Přechod z kompaktu k zrcadlovce je úžasný, manuální ostření, rychlost foťáku, tolik nových informací na displeji…
Musím se toho hodně naučit, abych ,nečudlíkoval‘ zmateně,“ uvádí nadšeně na jednom z webů o fotografování Jenda z Brna.
Více se múžete dočíst v celém článku Fotíme všude a pořád. Jak svět změnily digitální fotoaparáty?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.