Jaký jste rodič? A jakým chcete být?
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Starý a nový přístup
Starý (behaviorální) přístup vychází z toho, že dítě přichází na svět jako nepopsaný list a jeho chování bychom měli formovat vnějšími vlivy, tedy trestáním a odměnami, následky, kritikou a chválou. Povinností a odpovědností rodiče je naučit dítě správnému chování.
Základem nového přístupu k rodičovství je myšlenka, že chování dítěte vychází zevnitř. Je určeno emocemi a instinkty, nad kterými dítě ještě nemá kontrolu. Chová se reaktivně (automaticky) a není zatím schopno “vhodného” chování, nechápe spojitost mezi příčinou a následkem. Části mozku, které odpovídají těmto schopnostem, nejsou ještě plně rozvinuty.
V prvních letech života dítěte je dominantním evolučně starší emocionální mozek a dítě svět vnímá právě jeho prostřednictvím. Proto je třeba zjistit, které emoce vyvolaly v dítěti určité chování. Působením na tyto emoce pak dojde ke změně chování a žádoucí chování se stane volbou dítěte.
Dva typy rodičů: sochař a zahradník
Pro lepší pochopení dvou základních typů rodičovství lze rodiče metaforicky rozdělit na sochaře a zahradníky. Sochař, rodič “starého” typu, chce dítě vytvarovat (“udělat z něj člověka”) a jeho cílem je přiměřené chování dítěte. Rozhoduje o tom, co je v chování dítěte přípustné a co ne, za určité chování ho chválí a odměňuje, za jiné trestá a kritizuje.
Rodič zahradník chce dítě vychovávat tak, aby ho dovedl k uplatnění jeho potenciálu a k vytvoření zralé osobnosti. Přitom mu dává svou blízkost a uspokojuje jeho primární potřeby tak, aby se dítě mohlo přirozeně vyvíjet. Dítě si pozorováním rodičů samo osvojuje žádoucí chování a pravidla.
Knihy o rodičovství často nabízejí hodně metod, rad a technik a málo porozumění. S dítětem se v nich zachází jako s objektem. Rodiče se pak drží instrukcí a vztah s dítětem ztrácí autentičnost. To děti rozčiluje a mate, protože naléhavě potřebují skutečný vztah a kontakt s rodičem, který má svůj názor.
Zahradník se ptá, co dělám špatně já? Sochař se ptá, co dělá špatně dítě?
Když se u dítěte objeví problematické chování, ptá se rodič zahradník, na co chybného v jejich vztahu dítě reaguje. Když zjistí příčinu, odstraňuje překážky nebo zaujme kategorický postoj, pokud dítě takovou zkušenost potřebuje.
Rodič sochař si klade otázku, co je špatného na dítěti. Snaží se na něj vyvinout tlak, víc na něm “pracovat”. Chce dítě “zlepšit” a proměnit jeho chování tím, že mu uděluje lekce, které by si mělo zapamatovat.
Rodič zahradník si je vědom, že dokud přetrvává problém a krize ve vztahu, je pro dítě nejdůležitější jistota, že není ohroženo jejich vzájemné spojení a blízkost. Toto rodičovství vyžaduje na začátku více trpělivosti a péče, ale jeho následky jsou dlouhodobé a přínosné jak pro celoživotní vztah, tak pro rozvoj zdravé osobnosti dítěte.
Rodič zahradník velmi dobře chápe nutnost stanovení hranic a zavedení pravidel. Svým pevným, autentickým postojem dává dítěti možnost, aby se naučilo zvládat frustraci a rozvíjelo schopnost adaptovat se na nepříjemné situace, které ho v životě čekají. Rozhodné NE umožňuje dítěti kontakt s autentickou osobní hranicí rodiče, umožňuje mu lépe ho poznat a naučit se do budoucna stanovovat hranice vlastní.
Typicky konfliktní situací bývá, když se narodí sourozenec.
Když tříletý chlapec uhodí svoji malou sestřičku-miminko, udělí mu rodič sochař ostrou lekci, aby ho už nikdy nic takového nenapadlo. Odsoudí synovo chování a charakterizuje ho jako špatnost, za kterou je třeba se stydět a která má být potrestána.
Dítě pocítí strach a stud, potlačí vztek, bude se cítit odstrčené a nejisté. Změní své chování, ale neujasní si vztah ke svému sourozenci, klesne jeho důvěra v rodiče a získá o sobě špatné mínění.
Rodič zahradník bude rozumět tomu, že dítě pociťuje velké trápení a frustraci, které nemůže překonat samo. Rodiče jsou pro něj tou nejdůležitější věcí na světě a dítě se bojí, že o jejich lásku kvůli sourozenci přijde. Tím se aktivuje instinkt tento vztah chránit a zachovat. Dítě zatím nechová k malému sourozenci žádné kladné emoce, cítí jen nejistotu a žárlivost a přeje si, aby miminko zmizelo. Agresivní reakci chápe rodič zahradník jako výraz naprosté bezmoci dítěte vyřešit situaci. Dítě v tu chvíli potřebuje potvrzení toho, že miminko nepokazí jeho vztah k rodičům a vztah rodičů k dítěti.
Rodič zahradník dá dítěti příležitost vyjádřit svůj strach, zlobu a možnou nenávist, jeho pocity pojmenuje a nebude ho přitom odsuzovat. Bude se mu pevně dívat do očí a pomocí vřelého dotyku a uklidňujícího hlasu ho provede frustrací a vztekem na miminko až k uvolňujícímu smutku a slzám. Bude mu podporou a útěchou, ale také zdrojem poznání, že od teď se bude muset o rodiče dělit s novým sourozencem.
Takový přístup umožní dítěti, aby se adaptovalo na novou situaci a otevřelo se k přijetí a lásce k miminku. Zároveň dítě pocítí, že může rodiči důvěřovat i v těch nejzapeklitějších situacích a jeho sebeúcta nebude narušena.
Vliv na formování osobnosti
Tyto dva rozdílné přístupy zanechávají stopy ve vývoji osobnosti dítěte. Rodič sochař časem vytvoří to, čemu říkáme dobře vychované dítě, poslušné a přizpůsobující se okolí. Takové dítě vždy ví, co se od něj očekává, a život řídí podle odměn, pochval a cen. Když vyroste, často neví, co doopravdy chce a kým vlastně je.
Je zajímavé, že tzv. dobře vychované děti si v dospělosti často kladou otázku: Dosáhl jsem všeho, co jsem chtěl, ale proč se cítím prázdný a nešťastný? Temperamentnější z nich se brzy vzdalují od rodičů a nedovolují jim, aby je formovali. Často jsou s nimi po celý život ve sporu. Tito lidé sami sebe hodnotí podle úspěchu – identifikují se s tím, co mají a co dokázali.
Dítě rodičů zahradníků má všechny předpoklady k tomu, aby se vyvinulo v emocionálně zralou osobnost s vyvinutým citem pro vlastní já a jeho hranice. Je v kontaktu se svými emocemi a jasně ví, co chce a co je správné, protože ví, co je morální a fér. Registruje pravidla chování ve společnosti a respektuje je, ale svůj život žije podle sebe a naplno. Umí se vyjádřit a stát za svým, ale nemá potřebu tím někomu uškodit. Má dobrý vztah k sobě i k ostatním. Cizí postoje ho nemohou vyvést z míry, protože jeho sebehodnocení vychází zevnitř, je založené na sebeúctě a nezáleží na vnějších okolnostech.
Více se múžete dočíst v celém článku Jaký jste rodič? A jakým chcete být?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Životní harmonie.