Jitka Molavcová: „Je dobré mít spiklence.“
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Každý zná herečku Jitku Molavcovou od vidění. Ale ruku na srdce: Kolik toho o ní doopravdy víte? V exklusivním rozhovoru pro týdeník Vlasta a www.vlasta.cz prozradila mimo jiné, jak je na tom se stárnutím a osobní svobodou.
Diskutujte: Ve které roli je pro vás Jitka Molavcová nezapomenutelná?
Pohybujete se spíš rychle, nebo pomalu?
Miluju indiánský běh. Chvíli jdu a chvíli běžím. Mám ráda pohyb, který je propojený s tím vnitřním. Něco vás popožene a něco zas zastaví. Nemám kontinuální tempo. Moc ráda třeba plavu. Říkám, že chodím vyplavat pavouky. Chodím do velkého bazénu, nasadím si brýle a s každým tempem se ponořím a s každým dalším zase vynořím. Po mém soudu se lze proplavat až do úplné svobody… svoboda je pro mě v životě asi nejdůležitější.
Lze svobodně žít s někým?
Je zdraví prospěšné mít někoho, komu se dá věřit a s kým si člověk může popovídat. Není ale nezbytné s ním být denně. Je důležité ale denně vědět, že je. Že je někdo, kdo je schopen naslouchat. Je to největší fáze důvěry: mít spiklence, který se neptá. Který ví.
K tomu mě ještě napadlo, kolikrát se mě lidi ptají, jestli mi něco není. Většinu času mi nic není. Jen nežiju překotně a výrazně. Působím úsporně a lidi to znejišťuje. Nemám totiž vůbec potřebu se ke všemu vyjadřovat. Jen žiju. Nebaví mě pinožení se za něčím… Hledám vždycky něco v tom, co zrovna je.
V kom nebo v čem jste zatím našla největší poklad?
V přátelství se vzácnými lidmi, v přátelství s dětmi a také v přátelství s divadlem. Baví mě i hledat a nahlížet pod povrch divadelních postav, které jsem si mohla zahrát.Třeba taková Dolly Leviová. V té suverénní dámě jsem časem našla i to, co tam, podle recenzentů, autoři ani nedali. Mýma očima byla smutná a tolik toužila… Stárla a chtěla chytit ten průvod, co jde dál…
Jak stárnete vy?
Je dobré na stáří nemyslet, ale být ve střehu. Je důležité plynout. Nezamrznout v nějakém bodě. Prostě plout a máchat u toho rukama a nohama, aby bylo jasné, že se toho pohybu aktivně účastním a můžu do jisté míry i ovlivnit průběh a cíl. Také je důležitá genetika. Zdědila jsem náchylnost k smíchu a celkem hladkou pleť. Maminka, pravda, ještě pila smetanu a jedla droždí… Smetanu nepiju, ale droždí je v pivu, no ne?!
Takže část jejího jídelníčku dodržuji. No a pak je důležité dívat se životu přímo do očí. Neobelhávat sebe ani ostatní. To způsobuje křeče a divné grimasy.
Více se múžete dočíst v celém článku Jitka Molavcová: „Je dobré mít spiklence.“. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Kafe s….