PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Pro začátek: Z antických olympijských her byly zcela vyloučené ženy. Nesměly se účastnit klání, ale dokonce nemohly být ani přítomné v publiku. Jediný způsob, jak se mohly do her zapojit, byl při závodu koňských spřežení – bylo povolené, aby ženy koně vlastnily.

SROVNÁNÍ: Tak neskutečně se změnily olympijské sporty za 100 let

Neprovdané Řekyně se však mohly zúčastnit vlastního sportovního zápolení, které se nazývalo Heraia a bylo obdobou ryze mužských olympijských her. Ženy zde mohly zápasit v řadě sportů, ale na rozdíl od mužů musely být oblečené. Muži vždy sportovali zcela nazí, aby vynikla jejich atletická těla. Zato ženy musely nosit i při běhu těžké chitóny, vlastně mužské pracovní oblečení. Trest za porušení těchto pravidel byl velmi drsný – žena, která by se pokusila vloudit na olympiádu, by byla svržena z hory Typaion.

Smrt na hrách

Zápas byl ze tří bojových sportů (box, pankration) ten nejméně nebezpečný.

K úmrtím dnes dochází na olympijských hrách jen zcela výjimečně. Zato antické olympiády smrt znaly velmi dobře. Nejděsivějším olympijským sportem byl pankration, jakýsi předchůdce zápasu.

Měl však výrazně volnější pravidla, respektive pravidla téměř neexistovala. Existovaly v něm jen dva zákazy: nesmělo se kousat a nebylo povolené vydloubávat protivníkovi oči. Zápasníci však oba zákazy často porušovali. 

Podobné to bylo v boxu, dějepisec Pausaniás nám zachoval příběh, který by se mohl stát i dnes. Mladý boxer Kleomedes z Astypalaie zvítězil ve finálovém boxerském zápase, jeho poslední úder však odporoval pravidlům. A aby toho nebylo málo, tím úderem svého protivníka připravil o život. Organizátoři (nazývaní hellanodikai) ho z her vyloučili a s velkou ostudou ho vyhnali. Zahanbený sportovec se vrátil do Astypalaie a v záchvatu vzteku strhl sloup, který podpíral místní školu. Padající střecha zabila 60 dětí.

Dav rodičů se ho rozhodl zlynčovat, ale atlet využil své fyzičky a utekl do nedalekého chrámu bohyně Athény. Rozhořčení občané po něm marně pátrali, a nakonec se obrátili na bohy – vyhledali slavnou věštírnu v Delfách. Tam jim ale médium prozradilo, že Kleomedes je hrdina. Po návratu do Astypalaie byl tedy mnohonásobný vrah uctíván a místní mu ještě přinášeli oběti… Stalo se to roku 492 př. n. l. 

K čemu jsou atleti? I dnes se najde spousta kritiků, kteří tvrdí, že sportovci jsou zcela zbyteční a pro společnost nic nepřinášejí. Tento pohled není nový – poprvé s ním už v antice přišel Euripidés. Ve hře Autolycos útočí na atlety jako na příživníky. Pro své město nic nepřinášejí, jen vysávají jeho zdroje. Euripidés to ukazuje na příkladu diskaře: jak trapně by muž, který umí jedinou věc (vrhat diskem), vypadal na bitevním poli? Dramatikovi připadala trapná i těla atletů – zejména zápasníci stejně jako dnes vsázeli na co nejvyšší váhu…

Podobných případů bylo během antických olympiád mnohem více. Dnes jsme si je sice povýšili na ideál, který se marně pokoušíme napodobit, tehdy však měla sportovní zápolení k ideálu opravdu hodně daleko. Byla plné afér, podvodů a špíny. Měla však i své kladné stránky – atleti například nedostávali za své úspěchy žádné finanční odměny; dostávali však ve svých rodných městech slávu, která se přibližovala té určené božstvům. 

Doping a černá magie pod Akropolí

Trénink mladých atletů byl velkolepá podívaná, kterou milovníci krásy lidského těla zbožňovali. Ženám byl však přístup zakázán…

Překvapivé je, že se antičtí atleti setkávali i s něčím podobným dopingu. Špičkoví sportovci se na hry připravovali společně s týmy pomocníků a trenérů. Měli určenou přísnou dietu a také existovaly tréninkové plány. Někteří trenéři svým svěřencům předepisovali bylinky, které měly zvýšit jejich výkon. Plínius v jednom ze svých popisů olympijských her říká, že oblíbeným byl přípravek z přesličky, který snižoval u běžců bolest ze svalové námahy. Ten byl samozřejmě dostupný jen pro vyvolené. 

Zranění atleti zase dostávali tlumiče bolesti, aby se mohli zúčastnit zápasů v dalších dnech. Lékařská věda sice tehdy byla ještě v plenkách, ale dobové autority, jako třeba slavný Galén, byly proti. Sportovci si tak podle nich ničili zdraví jen pro olympijský úspěch.

Nic jako zakázané substance neexistovalo, proto je trošku nefér mluvit v souvislosti s antikou o dopingu. Jeden pomocník však povolený nebyl – šlo o černou magii. Pomocí ní se sportovci pokoušeli uřknout protivníky, například zapříčinit, aby se koně ve spřežení splašili. Vzhledem k pověrčivosti tehdejších sportovců to mohlo docela dobře účinkovat.

Více se múžete dočíst v celém článku Korupce, úplatky a černá magie – tak vypadala olympiáda před 2000 roky. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Lidé a cesty"“>Lidé a cesty.