Mahulena Bočanová: Tři roky utrpení mě posílily
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Herečka a moderátorka MAHULENA BOČANOVÁ (44) má za sebou poměrně krušné období, díky němuž si uvědomila, že jen skrze osudové rány se můžeme posunout dál…
Mahulenu opět baví život a netrápí se nad tím, čím si musela projít, určitě je to i kvůli osobě, která v loňském roce vstoupila do jejího života. Nikoliv pracovního, ale čistě osobního, je to podnikatel a hokejista HC Olymp Jiří Herda. Je sice o nějaký ten pátek mladší, než Mahulena, ale záleží na číslech v případě, že chcete být s někým šťastní a po jeho boku? „Navíc, pokud chlap dokáže rozesmát děti a ty mu důvěřují, což se stalo i v případě Márinky, je to pro mě známka toho, že má dobré srdce. A takových chlapů není mnoho. Jsem vděčna osudu, že se v mé blízkosti opět objevil někdo, komu můžu věřit. A to je vše, co můžu říct,“ tvrdí Mahulena. Nakonec ale řekla mnohem víc…
Co ti přinesl a odnesl rok 2011?
Já tak nerada vzpomínám na smutný věci.
Jsou součástí života každého z nás.
Ta nejzásadnější samozřejmě je, že mi odešel tatínek. To je takový první a poslední stěžejní z toho roku. Určitě je tady se mnou a s Márinkou pořád, ale…
Ale?
…je blbý, že ho nemůžu chytit za ruku, třeba, přijít si říct o pomoc… Ale povídám si s ním v duchu. Poslední tři roky pro mě byly hodně nezáviděníhodný, a teď už bude jenom líp.
A naopak co ti přinesl?
Řekla bych, že zklidnění nebo smíření se životem, s osudem. Krásnou práci na 14tidílným seriálu Mazalové, který diváci od září tohoto roku uvidí každý pátek na České televizi. Uvidí mě úplně v jiné poloze, než na jakou jsou ve spojitosti s Bočanovou zvyklí.
Což je?
Ne jako kočku, sexbombu nebo holku, která leží v Top Staru na boku. Je to velká komediální role a já si to natáčení vysloveně užívala. Takové role dostávám jen na divadle, v televizi poprvé.
Zmínila jsi Top Star, další osudová rána, co?
Ale, prosím tě, osudová vůbec ne. Už jsem dospělá ženská a rozlišuju věci, pro které se člověk hodně trápí, a na ty normální starosti, co nám přináší pracovní život. K těm patří i konec Top Staru. Bude se mi stýskat, protože to byl kus mýho života. Každopádně pracovní nezdary se mě nikdy moc netýkaly. Já si obrečím pokaždé jen ztráty lidské.
Co ti proběhlo hlavou, když se k tobě tato zpráva donesla?
Nechci ze sebe dělat nějakou světici, ale první, co mi naskočilo bylo, aby to Gábina dělala dobře. Chtěla jsem, aby se jí dařilo a lidi měli tento pořad stále rádi. Je fakt, že k němu mám podstatně větší pouto, než ke kterékoliv jiné práci. Pět let je zkrátka pět let. Je to stejné, jako kdybych třeba na základce učila dítě a to jednoho dne odchází na střední. Popřála bych mu, aby se mu dařilo.
Jsi zkrátka máma se vším všudy.
Jo, asi je fakt, že ten mateřskej pud je v mým životě vůbec nejsilnější. Projevuje se i v práci, ale ono je to logické, protože my jsme byli v Top Staru fajn rodinka. Ale život není o televizních pořadech, já mám úplně jiný životní priority.
Rozumím, nehledě na fakt, že jedny dveře se zavřou, další se otvírají. Slyšel jsem, že budeš moderovat přímý přenos Miss, gratuluju!
Zatím není k čemu. Tuto nabídku jsem dostala už v lednu. Potěšila mě, ale protože moderování Miss je velmi prestižní záležitost, předpokládám, že je nás v návrhu na moderaci víc, a teď ještě není vůbec nic jisté.
Je v tuzemském showbyznysu někdo, s kým bys takříkajíc měnila?
Absolutně ne. Nehledě na to, že já bych neměnila vůbec nic ani na svým životě.
Kdy jsi byla vůbec nejspokojenější?
Jééé… V období prenatálu? (smích) Ale vážně, myslím, že v bříšku u mámy je každej z nás, pevně v to věřím, vlastně nejspokojenější a nejšťastnější.
A když tu dobu eliminujeme na čas už čistě prožívaný v realitě tohoto světa?
Tak pak do těch plus minus patnácti let. Do puberty, kdy si člověk užívá svobody, nic mu relativně nechybí, ale pak, když vklouzne do skutečné reality života, to už tak šťastný není. Zní to smutně? Mám to prodloužit do 30ti? Ne, jak jsem řekla, nemůžu lhát. Když člověk začne v 15ti přemýšlet, logicky přichází i spousta trápení a starostí…
Spoustu médií trápíš tím, že nedáváš rozhovory…
Ty se divíš? Přečti si, co některý plátky tisknou, aniž bysme o tom vůbec věděli a mohli to ovlivnit. Nechci dávat rozhovory, protože je to moje rozhodnutí. Moje osobní volba.
Proč tady tedy sedíme?
Protože výjimky potvrzují pravidlo a ty mě vždycky ukecáš… pomalu ale jistě, víš jak na mě… No a ve tvým případě nevidím jedinej důvod, proč bych ti rozhovor neposkytla. I když v něm nebudeš mít moje soukromí až na tu pomyslnou dřeň. Nechci se o ně dělit. Podle mě to ani nikoho nezajímá, každej člověk má vlastních problémů dost.
To si piš, že tvoje soukromí lidi zajímá. Je momentálně někdo po tvém boku?
Nebudu se bavit o soukromí. Ty tam chceš mermomocí dostat Jiříka, že?
Více se múžete dočíst v celém článku Mahulena Bočanová: Tři roky utrpení mě posílily. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Kafe s….