PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

To, že při himálajských expedicích horolezci někdy trpí halucinacemi, bludy, zmateností, poruchou soustředění nebo i upadají do bezvědomí, je celkem dobře známo. Je ale možné, že by se horolezci z expedice vrátili třeba s trvalou poruchou paměti? Nebo že by po pobytu ve výšce nad 7 000 m n.m. nebyli schopni soustředit se a reagovat stejně jako předtím?

Ve dvou posledních desetiletích, kdy se značně zvýšil počet těch, kteří každoročně odjíždějí na výpravy do vysokých hor s cílem dosáhnout sedmi- a osmitisícových vrcholů, se začali vědci účinkem vysokohorského prostředí na mozek zabývat.

Příčinou odumírání mozku je především nedostatek kyslíku

Mozek skrývá ještě velká tajemství. FOTO: Isifa

Nejlepší zobrazovací metodou, jak rozlišit jednotlivé struktury mozku, je magnetická rezonance, neboli MRI (z angl. magnetic resonance imaging). Ukázalo se, že pokud zobrazíme mozek horolezce před a po pobytu v nadmořské výšce nad 7 000 m n.m., téměř vždy nacházíme na mozku změny – a to jak úbytek šedé hmoty, tak změny na bílém podkoří.

Vzhledem k tomu, že lokalizace těchto změn se velmi různí, dosud se spekuluje, co činí tu či onu část mozku tak náchylnou k poškození. Zajímavé je, že u lidí, kteří prodělali vysokohorský otok mozku, jsou často vidět drobná krvácivá poškození corpus callosum spojující obě hemisféry v centru mozku.

Tento poznatek je ale zpestřen faktem, že vedoucí příznak otoku mozku – trupová ataxie („motání opilého námořníka“), s funkcí corpus callosum vůbec nesouvisí.

Dále se předpokládá, že na odúmrti mozkových buněk ve vysokých nadmořských výškách se nepodílí jen samotná hypoxie, tedy nedostatek kyslíku ve vdechovaném vzduchu, ale i lokální nedokrvení. To je zase způsobeno tím, že člověk při nedostatku kyslíku ve vzduchu dýchá rychleji, a tímto více vydýchává kysličník uhličitý. Nízká hladina kysličníku uhličitého v krvi pak působí spasmus (neboli stah) mozkových cév.

Další hypotéza komentuje kvantitativní defekt mozkové tkáně v oblasti motoriky. Protože horolezci jsou v hypoxickém prostředí (tj. v prostředí s nízkou koncentrací kyslíku ve vdechovaném vzduchu; pozn. red.) vždy v pohybu, zapojují právě toto motorické centrum, a to má proto vyšší nároky na kyslík, který buňkám chybí. Proto jako by se snáze vyčerpaly a odumírají.

Ačkoliv všechny tyto poznatky zní velmi pesimisticky, realita je naštěstí pro horolezce příznivější. Potvrzuje se, že navzdory tak jasně prokazatelnému úbytku mozkové tkáně v souvislosti s pobytem ve vysokých nadmořských výškách jsou trvalé neurologické poruchy mnohem nižší. Jedná se nejčastěji o poruchu koncentrace, krátkodobé paměti a vyhodnocovacích funkcí. Mnohé z těchto poruch se navíc často upraví během několika týdnů až měsíců.

Horolezec Radek Jaroš součástí výzkumu

Více se múžete dočíst v celém článku Na osmitisícovkách mozek umírá. Na výzkumu se podílí i Radek Jaroš. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.