PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Hned po rozhovoru máte premiéru filmu Líbáš jako ďábel. Máte trému?

Nemám. Už jsem ho viděla a hlavně režisérce Marii Poledňákové plně důvěřuju. Jsem spíš zvědavá, jak se bude film líbit rodině, mým synům.

Budete se jim líbit v sexy prádélku?

Myslím, že víc je nadchne Eva Holubová na velbloudu.

Co jste si říkala při čtení scénáře?

Skvělý!

Ani myšlenka na to, že měsíc před natáčením musíte udělat opatření typu omezit sladké a cvičit?

To jsem si řekla, jenže jsem zůstala u toho „měla bych“. Mým partnerem je Jiří Langmajer, natáčet bláznivý erotický taneček s ním mi nevadilo, protože spolu hrajeme v komedii A do pyžam! v Divadle Palace, takže se dobře známe.

Vznesla jste přání, jakým směrem by se vaše postava v pokračování diváckého hitu Líbáš jako Bůh měla ubírat?

Do děje jsem se nepletla. Poznamenala jsem, že bych se nezlobila, kdyby Krista měla větší prostor. To se trochu splnilo.

Jak jste s výsledkem spokojená?

Dvojka se mi líbí víc, je to akčnější komedie a řekla bych, že víc pro muže než jednička. Od jistého věku se na to dají vzít děti, takže snese označení rodinný film. Pěkná crazy komedie, potěšila mě.

Režisérka Marie Poledňáková má pověst vichřice. Evidentně se vám s ní spolupracovalo dobře…

Určitě, i když je velmi paličatá. Martha Issová o ní říká, že je mimozemšťan, jede na jiný zdroj než my obyčejní pozemšťané. Jen málo žen v tomto věku je tak neuvěřitelně vitálních. Vlastně jinou neznám. Jen svou učitelku jógy, která teď oslavila devadesátku. Ta se energiemi celý život zabývá.

Říká se, že aby komedie vypadala na jevišti či na plátně lehce, rodí se velmi těžce. Byl to tento případ?

Neřekla bych. Můj příběh se ale odehrával celý v Praze, dramatičtější natáčení bylo určitě v Maroku, kde se štáb potýkal se spoustou problémů, které znám jenom z doslechu. Když jsem se na film dívala, měla jsem pocit, že tam museli točit čtyři měsíce, což samozřejmě není pravda.

Ve filmu máte starší sestru v podání Kamily Magálové, která všechno zvládá, každému pomáhá… Vy sourozence nemáte. Nechybí vám někdy?

I Krista toho zvládá dost, je vdova se třemi dětmi. Jen nemá chlapa a říká starší sestře: „Když jsi našla lásku ty v padesáti, proč já bych to nedokázala teď?“ V civilu sestru nemám, ale nechybí mi, mám spoustu výborných přátel. Hlavně přítelkyň, které mi hodně pomáhají. Doufám, že si pomáháme navzájem. Můžu se na ně stoprocentně spolehnout.

Jsou z branže?

Taky. Mám tři kamarádky herečky: Janu Bernáškovou, Gábinu Filipi a Danu Černou. Ale taky třeba fotografku nebo lékařku.

S kamarádkami cestujete po světě. Jaké destinace máte ráda?

Asii. Ale v poslední době jsem se nacestovala hodně, takže na léto se nejvíc těším, že budu na chalupě.

Máte prý dramatický zážitek z Izraele.

Zapomněla jsem si tam mobil, to není nic dramatického.

Údajně jste se ocitla v zaminovaném území.

To nebyl dramatický zážitek, ale paličatost mé kamarádky Lenky Hatašové, která chtěla vidět místo, kde Jan Křtitel údajně pokřtil Ježíše Krista. Skutečné, ne to, kam se vozí turisté. Byla tak neústupná, že odstranila závoru a donutila taxíkáře vjet na zakázané území. První voják, na kterého jsme narazili, rozčileně nechápal, co tam děláme. Svým šarmem jsme ho dokázaly přesvědčit, aby nás na dvacet minut pustil, takže jsme to místo nakonec našly. Miny asi byly někde vedle.

Kam se ráda vracíte?

Určitě do Thajska.

Protože se tam dají brát děti?

Kluci tam se mnou ještě nebyli, zatím je beru na místa, která nejsou tak daleko. Do Thajska se jezdí většinou v zimě a já je nechci uvolňovat ze školy. Kamarádky bývají tak hodné, že se mi přizpůsobují s termínem, takže dovolenou naplánuju třeba na dobu, kdy jeden ze synů jede na školu v přírodě, aby měl jejich tatínek na starosti jenom jednoho. Na příjemných dámských jízdách na chlapečky nabírám sílu.

Jste atraktivní žena. Přepadaly vás vůbec někdy komplexy méněcennosti?

Určitě v pubertě, asi jako každou holku. Přišla jsem o ně postupně: vysvětluju si to tak, že jak stárnu, mám víc a víc rozumu. Když si to člověk srovná v hlavě, srovná se i s tělem.

Kdy to přijde?

U každého jinak, protože každý je jinak vyspělý. Někdo měl ten rozum už ve dvaceti, to já rozhodně ne.

Dodaly vám sebevědomí děti?

Určitě. Měla jsem je brzy po sobě, což bylo tak náročné, že na přemýšlení o blbostech jsem neměla čas. Malichernostmi se nezabývám.

Už se kluci mění ze sladkých chlapečků v puberťáky?

No jéje! Nejsou sice drzí, ale jejich pohledy často říkají něco o blbé matce.

Ale pomalu přichází také rozum, ne?

Doufám, že přijde brzy, protože občas jde o život. Nedávno například třináctiletý Andrej v mé nepřítomnosti narval jedenáctiletému Daliborovi dvacetikorunu do krku a ten ji spolkl. Andrej pak do něj nalil láhev olivového oleje, aby dvacka sklouzla dolů, což se nepodařilo.

Báli se mi zavolat, tak zburcovali záchranku. Andrej pochopil, že přestřelil. Teď seká latinu, ale je mi jasné, že se za pár týdnů otřepe. Takový úlet bych čekala, kdyby jim bylo pět a sedm. Pořád se něco děje, mám hrůzu nechat je samotné doma, i když jsou poměrně velcí.

Jak zvládáte školu?

Přiznám se, že se s chlapečky moc neučím. Snažím se s nimi povídat, když přijdou s nějakým tématem nebo problémem.
Starší syn jde ze sedmé třídy na gymnázium a pak pravděpodobně na konzervatoř, hraje na violoncello. Malý je v páté třídě, uvidíme.

Starší syn s vámi hrál v televizním filmu Sama v čase normálnosti. Chtěl si zkusit, jestli by z něj mohl být herec?

Pravá motivace byla, že si chtěl vydělat na bicí soupravu. Řekla jsem režisérovi Viktoru Polesnému, že ho přivedu na casting, a on byl rád, že natáčení bude o to jednodušší, když se s ním budu roli doma učit.

Chytilo ho to?

Daleko víc ho zajímaly věci kolem zvuku, protože výborně slyší. A pak ho zaujalo, jak ve vlásenkárně maskéři dělají vousy a paruky – je šikovný na ruce, má rád titěrné věci. Za svůj debut se nemusí stydět, herectví by podle mě klidně mohl dělat. Zřejmě ale nebude.

A mladší syn?

Taky asi ne, přestože je šoumen; velmi dobře tancuje break. Jenomže flinká mluvení a je šídlo bez trpělivosti. Je docela matematicky nadaný, umí velmi dobře počítat, zatím však není vyhraněný. Ze všeho nejradši by byl, kdyby se jeho bratr stal slavným violoncellistou: ochotně by mu dělal manažera za sedmdesát procent jeho honorářů.

Za to, že jste se vydala na hereckou dráhu, může váš temperament? Jak se na vašich genech podepsal tatínek z Tuniska?

Když jsem napůl Arabka, nějak se to projevit musí.

S tátou se nestýkáte. Pátrala jste někdy po rodině?

Více se múžete dočíst v celém článku Nela Boudová: Proč by si lidé po rozvodu měli dělat naschvály. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.