Osmitisícovky Radka Jaroše: Manaslu (8163 m)
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Lidé a cesty“ />Letěl jsem nakonec sám. Já, kterej jsem ještě předloni prohlašoval, že nikdy nepolezu sólo.
Kromě odvahy a všeho, co horolezci v extrémních podmínkách potřebují, si Radek Jaroš s sebou bere i fotoaparát, aby zachytil každou cestu do nebeských výšek. Zážitky pak každoročně zpracovává také v kalendářích, které jsou unikátním svědectvím extrémních výkonů všech členů výpravy. Přinášíme ukázky z expedice na Manaslu, osmitisícovky, kterou zdolal v roce 2009.
TEXT A FOTO: RADEK JAROŠ
| Kalendáře si můžete objednat na e-shopu Radka Jaroše, který najdete na jeho osobních stránkách www.radekjaros.cz |
Na Manaslu nás mělo jet na moje poměry nezvykle moc. Šest. Čtrnáct dnů před odletem už jen dva. Letěl jsem nakonec sám. Já, který jsem ještě předloni prohlašoval, že nikdy nepolezu sólo. Nikdy neříkej nikdy! První den cesty do základního tábora bolest. Druhý den bolest strašná. Třetí příšerná! Nevím vlastně, proč jsem neotočil. Měsíc na prášcích proti bolesti a na antibiotikách. Spolulezec se kterým jsem počítal, zahynul mezitím na Dhaulagiri. Martin Minařík, s nímž jsem stál na třech osmitisícovkách, se nevrátil těsně před mým výstupem z Annapurny. A nakonec jsem stanul sólo na vrcholu a dokonce v den svých narozenin!
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1256-0“);
Očekávání tvrdé zimy a poučení pro život
Z autobusu jsme vystoupili v nadmořské výšce 400 m. Během cesty se okolo nás neuvěřitelně měnila vegetace, příbytky ve kterých se žije, způsob obživy ale i etnika. Tady to bylo především území Gurků.
Vysoko v horách právě začíná jaro a místní už se připravují na zimu. V tvrdých podmínkách jsou odkázáni jen na sebe, na to co vypěstují a to málo, co jim poskytne okolní příroda. Zásoby se snáší někdy i mnoho kilometrů.
Donutit osly a koně s těžkým nákladem vstoupit na takový most dá dost přesvědčování. Oslař jde nakonec příkladem, a zároveň vyvažuje most do strany. Když jsem se vracel, stavěli už nový most.
Život podél obchodní stezky. Škoda, že naše děti nemají exkurze do Nepálu ve školních osnovách – možná by si ledacos uvědomili. Například i to, že mobil a počítač není nejdůležitější věc na světě.
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1257-0“);
Nosiči děti i starci a bolavý zub
V okamžiku, kdy sedl sníh a sešli se nosiči na vynášku do BC, jsem nevěřil vlastním očím. Děti, ženy, muži starci… Styděl jsem se, ale nahoře, když jim zářily oči radostí, jsem pochopil, že jde pro ně vlastně téměř o jedinou možnost výdělku.
Od prvního dne pochodu mě bolel zub. Bolest byla tak strašná, že jsem uvažoval o ukončení expedice. Pomohlo až proříznutí zánětu a antibiotika, který jsem měnil s jinýma expedicema za pivo z Plzně, v poměru plechovka ku šesti pilulkám.
Během treku je normální, že nám vaří naši průvodci v domácnostech podél cesty. Pro nás jde o neuvěřitelně krásný a emotivní setkání s realitou Nepálu a s tím, v jak drsných podmínkách tady lidi žijou. A přitom jsou šťastni.
Po celou cestu nás provázely bouřky a déšť. Nahoře se změnil v sněžení a uvěznil nás na několik dnů společně s dalšíma expedicema ve vesnici Samnagau. Dvorek se několikrát měnil z místa odpočinku v provizorní lazaret.
Více se múžete dočíst v celém článku Osmitisícovky Radka Jaroše: Manaslu (8163 m). Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Lidé a cesty"“>Lidé a cesty.