Pestré kroje a ženy, které pletou při chůzi. To je rumunský Maramureš
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Lidé a cesty“ />
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1267-0“);
Vesnička Botiza leží v malebných kopcích Maramureše, kopcovitém kraji severního Rumunska, kde přesto, že je téměř jaro, pořád ještě ještě leží sníh. Vzduch je čisťounký, jak je to jen možné, a má to svoji logiku – nikde není vidět ani jedno auto.
Ženský versus mužský svět…
Cestou míjíme jen občasné koňské spřežení, asi tak jediný dopravní prostředek sloužící k přepravě lidí i nákladů. Ti, co se nevezou, jdou pěšky, ale nezahálejí.
Ženy většinou při chůzi pletou, a zdá se, že jsou na to tak zvyklé, že se nemusejí dívat ani na cestu, ani na pletení. Zastaví se se sousedkou a pořád pletou. Anebo předou. Při předení se ale špatně chodí, a tak předou hned u plotu, aby vše viděly a nezmeškaly nic, co se na ulici děje.
FOTO: Líba Taylor
Muži, pokud nesedí s kamarády a skleničkou něčeho ostrého v ruce, řežou dřevo. Všichni se hned chtějí dát do řeči, ale rumunsky neumím, a oni zase neovládají nic jiného než rumunštinu, tak zůstáváme u úsměvů a pokyvování hlavou, prostě u takové univerzální řeči. Časem se určitě dozvědí od naší hostitelky (francouzsky mluvící manželky zřejmě nejbohatšího muže ve vesnici), s kým měly tu čest. Možná přitom i budou plést, aby nezahálely.
FOTO: Líba Taylor
Velký den
V místním kostele a na hřbitově se chystá se velká oslava – mše a pravoslavný rituál za nedávno zesnulého. Scházejí se snad úplně všichni, oblečeni ve svých tradičních krojích, které jsou vlastně zároveň i oblečením každodenním. Starší ženy v těžkých černých, barevně vyšívaných sukních, hlavy zahalené v černých šátcích. Tradice se dodržuje a zdá se, že ani mládež se proti tomu nestaví. Mladé dívky také nosí na hlavách šátky, akorát jsou barevn