Přechody pro zvířata: nejkrásnější na světě i průšvihy
Diskuzní fórum (povinná reklama)
V České republice se dálniční přechody pro zvířata uvádějí jako klasický příklad rozmařilosti a rozhazovačnosti státu – jsou drahé, zvěří málo využívané a ani nevypadají dvakrát dobře. A to jich máme jen 14, další se vzhledem k jejich ceně neplánují. Jak to vypadá v zemích, kde mají s přechody pro zvěř více zkušeností?
Mýtus jménem biopotraviny: neškodí, ale ani moc neprospívají
Za našimi hranicemi se tyto nadchody nazývají různě – nejčastěji zelené mosty anebo ekodukty. Jde o mosty, které pomáhají divokým zvířatům překonávat nepřekonatelné překážky – dálnice. Počet aut, která jezdí po českých dálnicích, stále stoupá – za posledních 20 let se více než zdvojnásobil. A stejnou měrou klesla šance, že by divoké zvíře mohlo dálnici bezpečně překonat. Proto začaly v zemích, které jsou nejvíc rozkouskované silnice, vznikat mosty, po nichž zvěř přechází. Nejčastěji jde o 10-60 metrů široké mostní konstrukce pokryté hlínou a zarostlé travou, které připomínají přirozený terén. Mají zajistit průchod především větším druhům savců; právě ti totiž nejvíce migrují a nejvíc je trápí narušení přirozené krajiny.
Zatímco u nás vznikly zelené mosty pro vzácná zvířata, která se na území České republiky objevují jen výjimečně (například losy nebo rysy), ve „zkušenějších“ zemích se ekodukty budují pro zvířata, kterou jsou zde nejčastější. Stejně tak v ČR není úplně jasná efektivita přechodů, vlastně ani jejich obhájci nejsou schopní říct, jak efektivní mosty jsou. Existují tak ekodukty pro medvědy, rosomáky, soby i jeleny – ale v exotických zemích najdeme i zelené mosty pro výrazně exotičtější zvířata.
Národní park Banff, Kanada
Tato rezervace je úžasným příkladem toho, kde a jak se mají ekodukty budovat. Místní příroda je bohatá na divoká zvířata, parkem však vede i důležitá dopravní tepna provincie Alberta. Řešení je celkem 41 konstrukcí, které umožňují zvěři překonávat Transkanadskou dálnici: z toho je 6 mostů a 35 tunelů. A ochránci přírody také spočítali, jak je toto řešení úsporné. Od roku 1996 po přechodech přešlo 11 druhů savců, včetně medvědů hnědých, losů a pum. Překonali přitom už silnici nejméně 200 000krát.
Do stavby ekoduktů se dosud v Česku investovaly zhruba tři miliardy korun. Jeden stojí v průměru 250 milionů. Cena se však může vyšplhat až na dvojnásobek, jako u přechodu u Lipníka na Bečvou na D47. V Německu se ceny v přepočtu pohybují okolo 100 milionů korun. (Zdroj: http://www.enviweb.cz)
Nizozemí
Holandsko bylo jednou z prvních zemí, které se rozhodly pro výstavbu ekoduktů. Jednak na to díky svému bohatství mělo a za druhé už zde žije tak málo divokých zvířat, že si je místní obyvatelstvo opravdu cení. V celé zemi mají v současnosti asi 600 přechodů pro zvěř. Jsou určeny hlavně pro jeleny, divočáky, ale také pro menší zvířata, například pro ohrožené jezevce. Nejstarší zelené mosty v Nizozemí pocházejí už z 80. let 20. století. Díky tomu si na ně už zvěř stačila zvyknout; ty nejfrekventovanější přechází za rok až 5000 kusů zvířat. Nizozemí se pyšní i vůbec největším ekoduktem světa – 800 metrů dlouhým a 50 metrů širokým Natuurbrug Zanderij Crailo – jeho efektivita se však ještě počítá.
Evropská unie
V mnoha zemích Evropské unie už berou ekodukty jako standardní součást dálnic a frekventovaných silnic. Dokážou to výrazně levněji než u nás – a to se mnohde staví i specializované mosty pro jediný druh zvířat. Za vzorové ekodukty, které přesně slouží k tomu, k čemu sloužit mají, se uvádí Grevesmühlen v Německu a španělský Can Pagá ve Vallés Oriental. Oba dokonale zapadají do svého okolí, často je používá zvěř a vypadají velice dobře.
Ekodukt Can Pagá, Španělsko
Více se múžete dočíst v celém článku Přechody pro zvířata: nejkrásnější na světě i průšvihy. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Příroda.