PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

O pražském Showparku jsme už psali:
Celkem poctivý byznys celkem neslušných lidí

Dneska se jdeme kouknout za slečnou Jitkou.

Čekala jsem klišé holky na šteklech s rudou pusou, ale spletla jsem se, jako ten Doležal, jak dále uvidíte. Jitka si sedne na krajíček židle, záda jako pravítko a ruce složí v klíně, jak se to dělá v kostele. Je jí třiadvacet let, ale vypadá mladší. Usmívá se zvědavě a poslušně čeká na otázky. Na každou odpoví. Mluví spisovně a slova anál nebo trojka znějí z jejích úst čistě jako subdominantní akord. Po chvíli povídání s ní máte pocit, že živit se jako kurva je pěkné, příjemné a poctivé zaměstnání. (A možná že je, když platíte ty daně.)

Jitka neměla hezké dětství. V šestnácti odešla z domova a od té doby se s rodiči neviděla. V osmnácti se vdala a zažádala o opatrovnictví své o tři roky mladší sestry. Nechtěla, aby zůstala sama s otcem, který ji měl svěřenou do péče. Soud jí sestru přiřkl, a tak žili nějakou dobu ve čtyřech – Jitka, manžel, dítě, které se jim narodilo, a sestra. Vydrželo to dva roky. Pak se rozvedla a se sestrou a dítětem se přestěhovala z Neratovic do Prahy. Sehnala si práci servírky v pizzerii (je vyučená v oboru kuchař číšník).

Co se zvrtlo, že dnes obsluhuje jinak a jinde? „Měla jsem dluhy a chtěla jsem se jich zbavit. Kamarádka v té době chodila s pánem, který ji finančně podporoval, a tak jsem si přes inzerát taky jednoho ženatého našla. Nejdřív mi přišlo takové hloupé brát od něj peníze, ale pak jsem pochopila, že jemu to dělá radost a mně to pomůže.“ Když to skončilo, začala pracovat na privátě. To znamená, že si vodíte pány do bytu, kde máte od vlastníka pronajatou jednu místnost, odvádíte mu půlku svých výdělků a ještě můžete přijít k nějaké té modřině, protože když řvete o pomoc, nikdo vám nepomůže. Nakonec si coby podnikatelka najala „kancelář“ v Showparku. Líbí se jí tu.

Měsíčně? Tak dvě stě tisíc.
„První den tu mají dívky nájem zdarma, aby si vyzkoušely, jestli jim to bude vyhovovat. Pak platí 3800 korun za den, kdy pracují, a v ceně je i ochranka. Nad každou postelí je tlačítko. Jednou jsem ho omylem zmáčkla a byli u mě do šesti vteřin,“ chválí systém Jitka. Pracuje pět dní v týdnu, denně si přijde v průměru na deset tisíc čistého. „Dnes mám všechny dluhy splacené, nemám hypotéku, žádné půjčky. Do roku 2014 si chci splnit dvacet věcí. Nová prsa, nové auto, našetřit synovi na školu, dovolené a tak dále. Některé slečny vydělají peníze, pak je strčí tady do automatů nebo utratí za boty a kabelky. V tom nevidím žádný smysl. Já přesně vím, proč to dělám.“ Peníze ale nejsou jediným důvodem. Jak říká, povolání ji baví.

„Nemám orgasmus pokaždé, ale často. Pěkné je i to, když si se zákazníkem jen tak povídáte a on s vámi jedná jako s pokladem. Při téhle práci potkáte spoustu dobrých lidí. Samozřejmě i zlých, ale dobrých je víc.“ Také se tu prý hodně naučila do života. Třeba nemít iluze. V šestnácti věřila na věrnost, dnes už ne. Na co přijdou ostatní v padesáti, jí došlo ještě před dospělostí. Těžko říct, jestli je to výhoda. Každopádně považuje mužskou promiskuitu za přirozenou věc a počítá s tím, že až se vdá, bude i její muž chodit za placenými společnicemi. A, jak řekla, bude jim za tu pomoc vděčná.

Nejhorší jsou mladý kluci
Zajímá mě, jaký zákazník je jí milý. „Nejčastěji si mou společnost žádají ženatí muži středního a staršího věku. Ty mám taky nejradši. Chovají se něžně, opečovávají mě jako princeznu. Jsou střízliví, protože si chtějí ten zážitek užít a pamatovat. Mluví většinou velmi pěkně o ženě a dětech a mívají šťastná manželství. Doma jim chybí jen to, co jim žena odmítá dát, třeba trojka nebo anální sex. Muž, který využívá služeb placené společnice, se pak rád vrací domů a je na ženu milý.“ Bleskne mi hlavou, že i já mám velmi milého muže. Nechci nad tím přemýšlet. U syna mi to až tak nevadí.

Když jsem doma řekla, že budu psát o Showparku, jednadvacetiletý potomek mi sdělil, že tam jednou byl, nicméně detaily půlhodinového pobytu si vinou alkoholu nevybavil. V jednom měl ale jasno. „Holka musela bejt celá happy, že má mladýho kocoura,“ prohlásil sebevědomě. Zeptala jsem se na to Jitky. Jsou mladí, voňaví a pěkní muži, kteří studují něco jako masovou komunikaci, příjemní společníci? „Ti jsou úplně nejhoršími zákazníky,“ říká nekompromisně. Bylo mi, jako bych za výchovu gentlemana dostala pětku. „Často sem vletí jako hurikán a je to takové nezdvořilé nebo hrr. Většinou jsou hodně opilí a chovají se hrubě. Nezáleží mi na tom, jak muž vypadá, ale jak se ke mně chová.“

Tohle a ještě mnohem víc o sexu ve městě Praze najdete v 7. čísle časopisu Kraus, které je právě teď na stáncích. Krause si můžete také předplatit z pohodlí domova – jedinou esemeskou.