Podle vyjádření a vysvětlení P. Rychetského bylo udělení amnestie vrcholně diletantské. Můžeme slzet, to je asi tak všechno. Podobně jako ukňučený Klaus, který jakoukoli kritiku na svoji osobu tradičně označuje za hanebný útok, jehož podstatou je jen útoku na něj – na naše nadané,  svaté Jezule.  (jak docela dobře ukazuje video porovnávající jeho projev s  Jakešovým, argumentaci má mocensky bolševickou, přece jen si nese svoji dobu v sobě…).

Z tohohle hlediska je to myslím rána především pro řadu Klasových fanoušků, kdy se s nimi rozloučil pěkným direktem přímo do ksichtu. Po šlohnuté tužce – kdy se zapotáceli ti, co říkali, že je aspoň reprezentativní, dostali teď zásadní úder jistě i mnozí další.

Mě ale fascinuje postava pana Nečase, představitele soukromě konjukturálního slouhovství. Je vlastně obdivuhodné, jak se mu daří stále trčet ve funkci premiéra, kdy jeho hlavní pracovní i osobní náplní je – držet se ve funkci premiéra. Plán zatím plní na 100 procent. A protože je tak zabrán a zababrán do sebeudržovačky, vyhovuje vlastně i ostatním politickým partnerům – kteří se s ním naučili velmi rychle obchodovat. Stačí mu nabídnout, že vláda – tedy on – nepadne – a za tuhle neodolatelnou nabídku pak Nečas přijme cokoli.

Poslední tanečky s paní Peake a vypečeným virtuálním sdružením Lidem (podle vzoru: Serem) to opět dokazují.

Dojemná je i snaha, aby Klaus šel poslancům vysvětlovat amnestii, kterou koncepční nýmand spolupodepsal – a nese za ni – stejně jako celá vláda – odpovědnost. Stačí si představit, jak by ono vysvětlování mohlo proběhnout a jaký by mohlo mít výsledek. Že by poslanci hromadně vyjekli ve sněmovně: Jo, aha!? Asi ne…

Navíc je rozhodnuto – amnestie je venku – takže vysvětlování na hrobě, proč zesnulý není živý – je jen pro milovníky ztraceného času. Vysvětlování mělo být hodně právě před udělením, ovšem to by si musel Nečas někdy aspoň před psaním přečíst, jaká je funkce premiéra, kterou zastává a co všechno to obnáší.

Maestro Kalousek zase hned přispěchá s vysvětlením, že vláda jen garantuje výkon amnestie, nikoli její rozsah – což je naopak poučka, kterou sám vymyslel, možná cestou z baru.

K tomu nutno přičíst neobyčejně silnou postavu ministra spravedlnosti, který nestačil ani vyjeknout, zahleděn do touhy kontrolovat internet.

Vlastně jsme svědky historického období, kdy pseudovláda, společně s pozoruhodným paraprezidentem, aktivně a společně dirigují rozpad státu. Je pochopitelné, že tak činí právě přes tu oblast, která se jim nepříjemně plete pod nohy: spravedlnost.