Recenze: Vznášedlo Ireny Obermannové nabízí jednu hodně prima povídku
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Jsou knihy, které si hned koupím. Kolem dalších chodím celé roky a jen někdy se mi povede překonat mentální blok. Další, velmi speciální druh, jsou knihy v domovech přátel. Ty, které bych si nikdy nekoupil, ale právě proto je beru do ruky a hltám. Protože jen krátká návštěva potěší.
O Ireně Obermannové jsem už dlouho tušil, že je dost mimo všechny tyhle proudy, ale tak nějak jí to vychází. Proto jsem si minulý rok nechal z nakladatelství poslat s Tajnou knihu o vztahu s Václavem Havlem i její kompletní tvorbu.
Tajnou knihu všichni známe. Ve zkratce – chodila s Václavem Havlem, což Havel popřel. Chození se uskutečňovalo v hospodách nebo doma a pravděpodobně si část vymyslela, což je fajn, protože tak příběh do jisté míry funguje jako kniha. Jak už víme z adaptací, např. divadelní hry Amadeus do filmové podoby, je nutné příběh předělat.
Tajná kniha ovšem postrádá dramatický oblouk a nemá to, co dělá příběh příběhem, tedy má jen začátek a prostředek, nikoliv však konec. Končí jen tak, jednou scénou, asi autorce připadalo, že toho bylo už opravdu dost. Jiná věc je, jak se ta kniha čte – a kniha se čte lehce.
Proto jsem si nechal poslat i novou knihu povídek Vznášedlo. Povídky nesnáším – nikdy nevíte, kdy skončí. U románu víte – končí na konci knihy. Povídka může skončit na další stránce, což mě stresuje.
No a ve Vznášedlu je jedna sakra dobrá povídka – pozor, a teď vrchol recenze, hádejte, která. Ale ta se tedy povedla. Sevřený dramatický tvar, autorka si hraje s čtenářem jako nějaký McBain, Forsyth nebo le Carré. Tři stránky jsou tak akorát a pointa, která děj převrátí, je v poslední větě – a tak to má být. Je to malé mistrovské dílko.
Kromě toho tam najdete i emotivně laděný (pochopitelně, celé jsou to jen emoce, nebo, jak říkáme my, kluci z reklamy, „emo“) text o rozloučení s Václavem Havlem. Ale je krátký, takže bude třeba napsat ještě další knihu. Po tý minulý se mohli lidi utlouct (doslova, třeba já jsem doma málem dostal přes hubu).
Závěrem
Vyplatí se knihu číst? Ano, vyplatí. V bytech přátel, nebo pokud jste náhodou žena 40+.
Více se múžete dočíst v celém článku Recenze: Vznášedlo Ireny Obermannové nabízí jednu hodně prima povídku. Nezabudněte si také pročíst ostatní články našeho magazínu.