PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Na začátku ledna 2012 odjeli čeští vědci na Českou vědeckou stanici J.G. Mendela na ostrově Jamese Rosse. Na stanici strávili účastníci expedice asi dva měsíce. O jejich činnosti jsme vás pravidelně informovali ve speciálu Antarktický projekt. 

Rozhovor se správcem stanice o sezóně 2011–2012 připravil Hynek Adámek. Ing. Pavel Kapler, Ph.D. je nejen správcem české vědecké stanice J.G. Mendela, ale také manažerem projektu CzechPolar. Na antarktickou sezónu 2011–2012.

Letos vám činnost expedice zkomplikovala obtížná doprava na stanici. Mám dojem, že je to rok od roku stále větší logistický oříšek.

Česká vědecká stanice J.G. Mendela na ostrově Jamese Rosse se bohužel nenachází v blízkosti žádné z frekventovanějších tras antarktických plavidel; nemá ani vlastní letiště, a tak je doprava osob i materiálu na ni skutečně komplikovaná.

Členové české vědecké expedice Antarktida 2011-12, chybí Jiří Kolbaba. FOTO: Kamil Láska, Masarykova univerzita.

Přidáte-li k překážkám nevypočitatelné rozmary počasí a omezený počet „přepravců“, které můžeme k transportu využít (nezapomínejme na to, že argentinský ledoborec Almirante Irízar, který by mohl být k dopravě taky použit, je od roku 2007 mimo provoz z důvodu rozsáhlé rekonstrukce po požáru), vyjde vám, že dostat vědce na stanici není žádná hračka.

Navíc každoroční vědecká expedice na stanici J. G. Mendela není výpravou několika dobrodruhů s batůžky; zvláštní nároky na přepravu nám zde diktuje objem materiálu určeného pro doplnění vybavení a vylepšení stanice, jehož hmotnost (včetně zásob, vědeckých přístrojů a osobních zavazadel členů expedice) jen v sezóně 2011–12 přesáhla osm tun.

Určujícím faktorem omezující dopravu tak zůstává pořád počasí…

Přesně. Nepříznivé počasí a nevhodné podmínky pro plavbu v kanálu Prince Gustava, který odděluje ostrov Jamese Rosse od Antarktického poloostrova, nám letos cestu pořádně zkomplikovaly. Ledoborec chilské armády Almirante Oscar Viel, kterým jsme cestovali na stanici, při zjištění stavu plavební dráhy musel dát přednost plnění jiných úkolů, což poněkud prodloužilo pobyt členů expedice na jeho palubě.

Ostrov Jamese Rosse na Antarktidě

Naštěstí jsou Jihoameričané poměrně vstřícní a snaží se všemi silami pomoci svým vědeckým kolegům; všechno zlé tak bylo pro něco dobré: během neočekávané plavby (především po souostroví Jižní Shetlandy) měli čeští vědci možnost odebrat cenné vzorky pro své výzkumy botanické, parazitologické i (geo)chemické a prakticky pouze díky tomuto „zpoždění“ bylo možno provést rozsáhlou údržbu českých meteorologických staniček na základně O´Higgins a později i na stanici Marambio.

Průběh počasí je a bude stěžejním faktorem bránícím našim výpravám dosáhnout vytyčeného cíle v co nejkratší době a ti, kteří do Antarktidy míří pravidelně, vědí, že s potížemi v dopravě je třeba předem počítat. Přestože nemůžeme vliv počasí a z něj vyplývajících komplikací nijak umenšit, stále aktivně hledáme nové varianty cesty; jednání o alternativních způsobech dopravy českých vědeckých expedic od sezóny 2012–13 už byla zahájena.

Ke stanici jste se letos dostali skoro o měsíc později, než byste potřebovali. V jakém byla stavu?

Zpoždění oproti původnímu plánu bylo sice „pouze“ dvoutýdenní, nicméně z relativně krátkého času vyhrazeného přírodou na vědeckou sezónu jde skutečně o jeho značnou část.

Na stanici jsme nalezli jen poškozený systém kotvení stožáru pro příjem rádiového signálu, oprava netrvala ani hodinu. Naopak měl pozdní příjezd expedice jednu (pravděpodobně jedinou) výhodu: po zimním období nezbyl téměř žádný sníh, který by bylo nutno odklízet. „Odzimování“ stanice bylo oproti jiným sezónám výrazně kratší. Vědci mohli bez zbytečného zdržování vyrazit do terénu již třetí den po přistání.

Česká vědecká stanice, v popředí tuleň Weddelův. FOTO: Jitka Míková, Masarykova univerzita a Česká geologická služba

Oproti loňsku  – došlo k nějakým změnám v denním řádu a organizaci služeb?

Denní řád nezaznamenal výraznějších změn; stejně jako loni i letos se služba v kuchyni střídala. Při letošním pobytu jedenácti polárníků a tří polárnic stačila na výkon, této pro morálku tak důležité funkce, jedna osoba. Budíček zůstal na osmou ranní; pouze ve zvláštních případech mohl být posunut o hodinu či dvě dříve – například když bylo potřeba odplout na gumových člunech a optimální příliv si na nás „přivstal“.

V současnosti je Masarykova univerzita řešitelem projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, který je zacílen na dobudování a rozvoj stanice.

Vylepšení v rámci projektu jsou prováděna průběžně. Zpoždění našeho příjezdu si vynutilo upřednostnění vědeckých aktivit před technickými pracemi (při odběru vzorků pomáhali i odborní pracovníci z jiných oborů, jako například lékař či správce stanice). Proto se například nepodařilo v plné šíři dobudovat systém pro odstranění půdních plavenin z pitné vody, přestože jeho hlavní část (sedimentační nádrže sloužící zároveň pro uchování zásoby vody) se nainstalovat podařilo již v této sezóně.

Dalším velkým vylepšením (mimo nových přístrojů v laboratořích) byla instalace nového bateriového bloku pro ostrovní systém (tj. takový systém, který je závislý na vlastních zdrojích energie), sušárny terénního vybavení, nebo retranslační stanice. V rámci zpracování studie hodnotící stav stanice po několika letech plného provozu byly