Rytmus otevřeně: „Jsem Cikán a nestydím se za to.“
Diskuzní fórum (povinná reklama)
O tomhle chlápkovi si jen těžko nebudete myslet NIC. Což je, zdá se, přesně to, oč mu jde. Patrik Vrbovský alias Rytmus v rozhovoru pro časopis Kraus odtajnil nejen to, kdo mu řekl, že je romské národnosti.
Diskutujte: Dokážete si Rytmuse představit jako spořádaného otce od rodiny?
Momentálně je Rytmus k vidění každou neděli na Nově, kde se stal členem poroty soutěže Hlas ČeskoSlovenska. Co se jeho týče, on sám pěkně nahlas a bez rozpaků říkal, co si myslí.
Měsíčníku Kraus, konkrétně autorce Marianě Masterové poskytl jeden z mála rozhovorů, které kdy novinářům dal. Říká v něm například: „Založil jsem to na obyčejnosti, aby měli lidi pocit, že jsem jeden z nich. Můžu to hrát na intelektuála, ale nechci.“
To by vám šlo, hrát intelektuála?
Jistě. Můžu zvolit jakoukoli polohu. Třeba abych vypadal jako slušný inteligentní chlapec, který hraje šachy, Pak zase můžu být primitiv, který se raduje z obyčejných věcí. Můžu být kýmkoliv, je to přece hra. Iluze. A čím jsem starší, tím jsem v ní přirozenější.
Takže to, co předvádíte – arogantního sprostého snoba – je maska.
Ano, jedna z masek.
Zajímalo by mě, jestli, když se doma hádáte, pošlete svou partnerku „do piče“.
Ne, to není můj styl. Navíc se s mou holkou doma nehádáme. Ale jsou případy, kdy si zkrátka dotyčný zaslouží poslat do piče. Na tom bychom se mohli shodnout.
Když si to upřímně rozebereme, vaše image je: jsem slavný, skvělý, fenomén, bohatý a všechny vás mám víte kde.
Ano, i tak mě mohou lidé vidět. A nevědí, že právě proto, že se mi daří, umím pomoct jiným. Těm, který třeba tolik štěstí nemají. Já pořád jen nekleju, nenadávám. Zpívám taky o lásce, naději. Ale o tom nikdo nepíše. A pak se zase někdo utrhne a nadává mi, že jsem změkl, proč už nekleju a nenadávám. Dělám proto svá alba tak, jak žiju. Někdy mám chuť nadávat, být sprostý a povrchní a v polovině skladeb mluvím o hlubších věcech.
Vyrostl jste na sídlišti. O čem jste snil?
Pokud si vzpomínám, snil jsem hlavně o drahém autě. Říkal jsem si, že na ně nikdy nebudu mít. Chtěl jsem mít drahé věci. Zlatý řetízek a hodinky.
Hlásíte se k tomu, že jste z poloviny Cikán. Výjimečný Cikán.
Jsou Cikáni páni, ostatní Cikáni a pak úplní sockaři.
My říkáme kmáni. Vy jste Cikán pán.
Bílí to mají přece stejně. Někomu se daří a někdo je na podpoře a jí z popelnice. A já jsem Cikán, který patří do té sorty, která něco dělá.
Více se múžete dočíst v celém článku Rytmus otevřeně: „Jsem Cikán a nestydím se za to.“. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Časopis pro ženy – kafe.cz.