PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Když se deflorace ženichovi v průběhu noci nepodařila, byl takový zvyk u východních Slovanů, že ji dokončil buď starší družba, což býval většinou bratr ženicha, nebo bojar.

U východních Slovanů bývalo svatební lože připravováno v komoře nebo na příhodném místě ve stodole, na sýpce či v maštali. Dnes bychom se asi výběru takového místa dosti podivili, jenže nesmíme zapomínat, že lidé, žijící na venkově byli s takovým prostředím velmi úzce spjati a často ani žádné jiné neznali. Kolem svatebního lože se konaly nejrůznější magické obřady, které měly zajistit novomanželům plodnost.

Svatební lože se obcházelo, zaříkávalo, pod polštář se kladly nejrůznější předměty, jako peníze, rozmarýn. Někde se do postele pokládalo dítě. Družice oblékly nevěstu do nové bílé košile, podobnou košili obdržel i ženich (nahé tělo nesměli vidět ani manželé). Svatební košile mívala vpředu prostřižený otvor, který se pak po úspěšně provedené defloraci veřejně kontroloval.

Ale ještě předtím prohlédly nevěstu i nejbližší místa u postele pověřené ženy, zda tam někde nemá připravenu lahvičku s holubičí krví, jež měla nevěstu, která ještě před svatbou ztratila panenství, zachránit před veřejnou potupou. Běda, když se takový předmět našel.

V předcházejících staletích se zejména u východních Slovanů velmi důrazně dbalo na zachování panenství před vstupem do manželství. Někde se nevěsta přípravě na svatební noc bránila, často škrábala, svatební košili odmítala, schovávala ji, a když se konečně podařilo ji obléci, tak ji ze sebe strhávala, takže občas muselo být použito i přiměřeného násilí, aby mohla být ke svatební noci připravena. Když se vše konečně podařilo, proběhl první akt podrobení se muži – nevěsta musela ženichovi vyzout boty. Přítomní svatební účastníci se pak vzdálili, u některých svateb však výjimečně zůstávali, aby přihlíželi prvnímu koitu a mohli podat svědectví. Pokud ženich vykonal defloraci během první půlhodiny, byl považován za velmi schopného muže (např. v Bělorusku chodili kontrolovat novomanžele každou půlhodinu).

Když se deflorace ženichovi v průběhu noci nepodařila, byl takový zvyk u východních Slovanů, že ji dokončil buď starší družba, což býval většinou bratr ženicha, nebo bojar. V Bulharsku zase v případě neschopnosti manžela dokončila defloraci zkušená stará žena. Někde se pohlavní styk mohl uskutečnit až druhý den (Černá Hora), nevěsta první noc musela spát vedle tchýně. Pokud vše u novomanželů proběhlo tak, jak mělo, dal ženich výstřelem z pušky nebo jiným hlučným způsobem, např. rozbitím džbánu o zeď, najevo, že pohlavní akt byl dovršen.

Sex v době kamenné: pářili se lidé s neandrtálci i třetím druhem našich předchůdců

Nevěsta si vysvlékla košili a zavěsila ji na viditelném místě, aby si každý mohl prohlédnout stopy po ztrátě panenství. Jinde zase ráno přicházela matka ženicha ustlat svatební lože, aby zjistila, zda byla její snacha panna. Jako důkaz nevěstiny nevinnosti se svatební košile nebo prostěradlo zavěšovalo na žerď a veřejně vystavovalo, jinde se nosilo v průvodu jako prapor (Ukrajina 17.stol.). Za nosičem většinou šli hudebníci a vše se oslavovalo radostným zpěvem. Pokud se však projevilo, že nevěsta nebyla poctivá, byla s ostudou posazena na osla a poslána zpět k rodičům, někde se dokonce ženich mohl ihned oženit s jinou. Když např. v Saratovské gubernii zjistili, že nevěsta nebyla panna, přivedli ji do místnosti a ženich ji směl před všemi zbít. Na Ukrajině byla svatba přerušena, muži rozbíjeli poháry nebo džbány a zpívaly se posměšné písně. Když měl někdo z účastníků na sobě nějakou součást oděvu červené barvy (stužku, opasek), strhl ji dolů a všichni dávali najevo smutek. Na Slovensku se nepoctivost nevěsty vyjadřovala tak, že se rodičům nevěsty poslala láhev obalená peřím společně s hlavou slepice a s pařáty.

Ženy kočovníků a ženy na Kavkaze

Svatební zvyky se v průběhu let neustále mění a vyvíjí. Co bylo před 100 lety nepředstavitelné, je dnes běžné…

Porovnejme si některé zvyky se zvyky dodržované tradičně u jiných národů. U kočovných kmenů byla žena vždy vychovávána k naprosté poslušnosti a k absolutní podřízenosti muži. Byla dodržována přísná zdrženlivost, veřejně se neprojevovaly žádné citové vztahy, žena nesměla na svého muže v přítomnosti jiných promluvit, ani bez jeho souhlasu usednout. Také na Kavkaze bylo zvykem nedávat najevo nějaké citové projevy k ženám, nesměly být dokonce ani oslovovány jménem. Proč tomu tak bylo, bychom mohli snad odvozovat od silně zakořeněných tradic patriarchální společnosti a skutečné tvrdosti života.

Více se múžete dočíst v celém článku Svatební noci starých Slovanů: Když nestačil ženich, pomohl švagr. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.