PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

„Podívej,“ strčil mě Carlos k rezavému plotu. Nakoukl jsem malou dírou do dvora a uviděl polonahé tanečnice samby, které na poslední chvíli pilovaly taneční finesy. Nejvíce mě zaujal zvláštní minimalistický pohyb kolen, kterým dokázaly eroticky rozvlnětsvá pozadí. Karneval na Kapverdách mohl začít.

Vertikální poloha touhy

Moderní tance odpoutávají tělo a sexualitu do netradičních forem. FOTO: Michal Josephy

Tančit je lidské. Barvami vířící „namlouvací tance“ sice dokáží vystřihnout i koljušky, rajky či jeřábi, ale pouze u člověka je tanec záměrným, rytmizovaným a neuvěřitelně kulturně pestrým tělesným pohybem. Spisovatel G.B. Shaw považoval „tanec za vertikální vyjádření horizontální touhy“, což představuje literární vyjádření toho, že je součástí nejrůznějších podob pohlavního výběru.

Když se evoluční psycholog Peter Lovatt snažil zjistit, proč vlastně lidé tančí, dostalo se mu nejčastěji následující odpovědi: Tanec zprostředkovává emocionálně příjemné „komunikační spojení“ s tělem svým či partnera a také s rytmem hudby. Rytmus samotný je člověku vlastní v podobě tepu srdce a podle etologa Eibl-Eibesfeldta je právě tanec jeho pohybovým vyjádřením. „V tanci jde nejen o to předvést své fyzické a rytmické kvality, ale také o schopnost synchronizace pohybu, která se člověku evolučně osvědčila třeba ve válečných tancích,“ domnívá se navíc antropoložka Helen Fisherová.

Není tak příliš k podivu, že mimořádné taneční vystoupení umožňuje získat mužům nigerijského kmene Igede ženu „jejich snů“ . V jejich kultuře totiž válečníka, tanečníka a milence dosud spojuje ženami oceňovaná mužnost a udatnost.

Tak nějak málo tančím

Lidové tance se "drží u země" a jsou věrné tradici. FOTO: Michal Josephy

Na Beaumontově litografii z 19. století je zobrazen výjev z pařížské Opery, který vyjadřuje značnou nelibost nad tím, že tanečnice občas vystoupí s tanečníkem. V té době totiž panovalo přesvědčení, že tanečníci nejsou svými zjemnělými manýrami, pohyby a fintivostí zrovna etalonem mužnosti.

Parketu vládly ženy, jejichž postupně odpoutávající se eros nalezl na přelomu 19.–20. století ztělesnění v postavě tanečnice Isadory Duncanové. Přestože podle historika tance Ramsaye Burta na konci 20. století zanikly předsudky vůči homosexualitě tanečníků, stále je možné setkat se s názorem, že muži by měli „tak nějak málo tančit“ a spíše si měřit taneční parket pohledem Clinta Eastwooda.

Ostatním mužům, kteří jsou spíše příznivci Johna Travolty, by se mohl hodit klíč, podle kterého údajně ženy hodnotí jejich taneční kreace jako dobré, či špatné. Evoluční psycholog Nick Neave  zaznamenával v tanečním klubu pomocí dvanácti kamer a metody motion capture pohyby tančících mužů. V podobě digitálních avatarů, které setřely jejich fyzický vzhled, je dal ohodnotit heterosexuálním ženám. K překvapení vědců jako dobré tanečníky označovaly ty, kteří měli zvláště koordinovaný pohyb hlavy, trupu a krku. Antropoložka Helen Fisherová se domnívá, že za tím mohou být po miliony let koordinované pohyby částí těla, které se podílely na vrhání zbraní a předpovídaly tak zdraví, sílu a životní úspěšnost.

Podle studie Northumbria University ženy tanec přitahuje. Podívejte se, které pohyby jsou pro ženy nejatraktivnější:

Shakira a Shiva

Africké tance vynikají svou rytmikou, zemitostí a živočišností. FOTO: Michal Josephy

„Tanec pro mě představuje osvobození, uvolnění ženských energií, které jsou soustředěny v pánvi a bocích. Teprve ve víru tance si člověk uvědomí, jak se erotika a spiritualita doplňují a navzájem přesahují,“ vypráví o své zkušenosti prof. rétoriky Karma R. Chávezová.

Více se múžete dočíst v celém článku Tanec a sexualita. Rytmizované pohyby jsou i u lidí součástí pohlavního výběru . Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.