PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Moderátorka Tereza Pergnerová vzbuzuje jen černo-bílé emoce. Buď jí lidé drží palce, nebo ji nemohou vystát. Nic mezi tím. Její životní příběh by vystačil na román, právě velmi statečně čelí rozpadu dalšího vztahu a nebála se o tom promluvit.

<h4 style=“text-align: center“><a href=“http://diskuse.kafe.cz/na-cestach-s-malymi-detmi-vam-pomohou-baby-friendly-hotely/kafe/clanek/28133″>Diskutujte: Co si myslíte o životním příběhu Terezy Pergnerové?</a></h4>
<p>Rozhovor o připravované práci a okolnostech svého soukromého života poskytla Tereza Pergnerová týdeníku Vlasta a <a href=“http://www.vlasta.cz“>www.vlasta.cz</a>. Prozradila v něm například, že jejím hlavním úkolem je teď najít dětem stabilní domov.</p>
<p><strong>Na jaký nový větší projekt se chystáš v nejbližší době? </strong><br />
Připravuju jednu televizní věc, konkretizovat nebudu. Ne, že bych nechtěla, ale bohužel stále ještě žijeme v republice, kde se nápady kradou dřív, než je člověk stačí vypustit z pusy. No a za pár dnů se objevím na Nově v reality show Farma.</p>
<p><strong>Asi to nebude taková hitparáda jako ESO, ale dobrá… Co tě přesvědčilo, že bys do tohoto projektu měla vstoupit? </strong><br />
Asi fakt, že je to formát, kterej tady dosud nebyl. Jsem v živým kontaktu se všema soutěžícíma a to je pro finální podobu tohoto pořadu hodně důležitý. Točíme na úplný samotě, nějakejch 400 kilometrů od Prahy, kde to vypadá, že se zastavil čas tak před sto lety. Dvanáct odvážnejch soutěžících bude bojovat o milion ve světě bez elektřiny, bez vody, bez jídla, ustlat si můžou senem… musej si poradit, aby přežili. Každej týden pak v neděli půjde jeden z kola ven a musím říct, že před nima vážně smekám, protože nevím, jestli já bych tohle ustála.</p>
<p><strong>A co velkého chystáš pro změnu v soukromí? </strong><br />
Vidíš, to je asi vůbec ta největší věc – najít svejm dětem domov. Domov, aby už nikdy nemusely být součástí těch nekonstruktivních věcí, ale aby konečně měly absolutní jistotu. Oba jsou takoví držáci, že to všechno se mnou absolvujou. Když teď natáčím, jsou pod dohledem mámy a dědečka, kterej se naprosto beze slova nabídnul a Samuela namísto mě vozí do školy. Natálka i Sam jsou fantastičtí. Ze dne na den vlastně o všechno přišli a držej se mnou basu. Třeba nejsou geniální, ale pro mě geniální jsou. Sam je pro mě ohromná jistota, je to větší dítě a Natálka se s tím veze. Samuel už je pro mě parťák na dialog. Má svůj názor a to je pro ženskou, která se v jistej okamžik cítí ztracená, paráda. Oni vidí, že bojuju a ještě se snažím žertovat. Vidí to a cejtí to, což je pro ně k nezaplacení.</p>
<p><strong>Co se v mládí naučíš… </strong><br />
Jo, získávají tím takovou tu bezděčnou výchovu. Když se budou do budoucna v jejich blízkosti odehrávat nějaký kolize, vědí, že je to pro člověka výzva, ne prohra. Vždycky můžeme vstát a jít, protože zůstat ležet a vzlykat je strašně jednoduchý a hlavně pohodlný. A o tom skutečnej život není.</p>
<p><strong>V novinách jsem četl, že Jirka projevil zájem se vrátit. </strong><br />
Je fakt, že teď je zlatější než kdy dřív. Začal pracovat, ozývá se, má zájem přispívat a najednou, protože jsme každej jinde, tak ty věci jdou. Já v týhle etapě svýho soukromýho života spatřuju velkou příležitost najít novou energii, sílu… je to šance. A zdá se mi, že je blíž nebi než peklu.</p>
<p><strong>Je pro tebe vztah s Jirkou otevřená, nebo uzavřená kapitola? </strong><br />
Pokusím se být přesná… cítím, že ještě otevřená. Strašně jsem se spálila a zklamala, ale zároveň vím, že nemůžeme lidi jen tak odepsat, protože udělali chybu nebo se chovali zbaběle. I když právě zbabělost z duše nenávidím. Já Jirku neodepsala, ono to vlastně ani nejde, protože byl, je a pořád bude otcem Natálky. Jsem ráda, že spolu můžeme komunikovat a neuráží se. Což v průběhu našeho soužití bylo na dennodenním pořádku. Proto říkám, že je pro mě tato kapitola pořád otevřená. Žádný navazování na starý pravdy. Je to rozpad, na kterej se dá buď velmi dobře stavět znova, a nebo už nikdy.</p>
<p><strong>Takže nevylučuješ, že se k sobě vrátíte? </strong><br />
Záleží mi na něm.</p>
<p><strong>I přes ty poslední dva roky? </strong><br />
Ale mě by už v tomto případě ta ztráta nebolela. Uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Člověk se někdy strašně zaměstná partnerským vztahem a vedle něho jaksi samozřejmě, a řekla bych samovolně, rostou děti. No a když se to rozpadne, člověk nezůstane sám. Mám na děti víc času, nehádám se, neztrácím čas zbytečným špičkováním se s chlapem. Teď jsem mnohem víc jejich. Chtěla bych všem ženskejm, který stojí před podobným rozhodováním a v daným vztahu jsou děti, říct, že nemají důvod mít strach. V jejich životech totiž už není a nikdy nebude samota! Pozice ženský, která je s dětma, je velmi silná. A že to s nima není jednoduchý! Žádná romantika, je to taky o strašným soutěžení, urovnávání rozbrojů… Ale všechno tohle člověka – a ženskou zvlášť! – neuvěřitelně posiluje. Vím to, protože to teď žiju.</p>
<p><strong>Není škoda, že jsi na tohle nepřišla dřív? </strong><br />
Každej proces potřebuje svůj čas a nějakou zkušenost. Vím, že moc výroků jde z člověka, protože si v tu chvíli myslí, že takhle by to měl říct, tak že je to správný. Životem ale popojde dál a musí si přiznat, že věci jsou jinak, než se domníval. Protože si tím prošel. Pomyslně jeden song dozpívám a učím se další. Každej den a víc a víc. Nechci působit jako nějakej srdcerváč, protože pro mě už jsou podstatný jen velmi pozitivní věci. Jo, možná máš pravdu, určitě mě to mohlo napadnout dřív, ale musela jsme si to odžít. Co sleduješ? <br />
<strong><br />
Dívám se, jestli nás třeba neposlouchá Samuel. Nevím, jak by na to, co říkáš, reagoval. Jestli by se třeba neurazil… </strong><br />
Neurazil, na to ho znám velmi dobře. Otevřeně jsem s ním o tomhle všem mluvila, nehledě na to, že právě jeho čekalo to překvapení, protože odjel na hory a vrátil se do „nikam“. Samův postoj byl absolutně odmítavej proti tátovi, zkrátka, že nás podrazil a tohle se stát nemělo.</p>
<p><strong>Jirkovi říká táto? </strong><br />
Jo. Neměl s tím nejmenší problém, do ničeho jsme ho ani jeden z nás netlačili, zkrátka jednoho dne ho začal brát za tátu. No a tím, co se stalo, ho absolutně odstřihnul. Ale! Čas běžel, jeden měsíc, druhej měsíc… odjel k dědovi, kde v televizi viděl Jirku, jak se k celý situaci vyjadřoval. Okamžitě telefon: „Mami, slyšela jsi tátu? Ne, teď byl v televizi a on nás očistil! On to vzal na sebe.“ Dokonce mi nařídil, abych mu okamžitě zavolala, s tím, že si to zkontroluje. Takže Sam už s ním komunikuje. Je to kluk velmi tvárnej, teď ještě víc. Má svoje postoje a neměl by problém s tím slyšet, co teď říkám. <br />
Pravda, nic než pravda, super! <br />
Řekla bych super povídání…</p>
<p style=“text-align: center“><strong>Celý rozhovor si přečtete v novém čísle týdeníku Vlasta, další informace naleznete také na webu </strong><a href=“http://www.vlasta.cz“><strong>www.vlasta.cz</strong></a></p>
<p>
<table border=“1″ cellspacing=“1″ summary=““ cellpadding=“1″ width=“500″ align=“center“>
<tbody>
<tr>
<td colspan=“2″>Právě vychází nová <strong>Vlasta – nejoblíbenější týdeník pro ženy</strong></td>
</tr>
<tr>
<td valign=“top“>
<p>V novém čísle najdete:</p>
<ul>
<li>Rozhovor: Tereza Pergnerová</li>