To nejlepší z HedvabneStezky.cz: Nikdy více thajské pijavice
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Na obou koncích těla disponují přísavkami, z nichž jedna je „žrací“ a druhá vylučovací.
„Pijavky jsou červi draví, masožraví, kteří loví drobnější zvířata nebo se živí ektoparasitickým způsobem, sajíce na větších tvorech krev. Většina pijavek žije ve sladké vodě. V teplých krajích je řada suchozemských pijavek a v čeledi Ichthyobdellidae jsou i druhy mořské,“ napsal ve své Zoologii bezobratlých z roku přední český zoolog Julius Komárek.
Přestože se řada věcí od roku 1952, kdy jeho učebnice vyšla, zpřesnila, základ platí. Pijavky, jak už jejich jméno napovídá, pijí krev a patří k červům, na což zase ukazuje tvar jejich těla. Na obou koncích těla disponují přísavkami, z nichž jedna je „žrací“ a druhá vylučovací, nicméně obě slouží suchozemským druhům k uchycení při píďalkovitém pohybu.
Sají krev teplokrevných i studenokrevných obratlovců a záludné je, že přisátí je bezbolestné. Takže si jich buď všimnete včas, nebo pozdě. Bolest, jako například při přisátí komáří samičky, vás na pijavici neupozorní.
Ztráta krve
Pijavice žádné choroby nepřenášejí, ostatně nejen v minulosti, ale v mnoha zemích se pijavice pořád používají coby léčivý prostředek. Proslulé pouštění žilou v minulosti a s tím související sběr pijavek lékařských, měl spolu s následnou devastací lokalit za následek úbytek jejich počtu. Prostě narazit na pijavku lékařskou, kdysi na našem území poměrně běžnou, je dnes už velký problém.
„V ČR probíhá intenzivní monitoring od roku 2005 a doposud bylo potvrzeno 13 lokalit H. medicilanis s centrem výskytu na jižní Moravě,“ píše Jana Strakošová ve své bakalářské práci zabývající se příčinami ohrožení pijavek u nás. Jak vidno, u nás se ztráty krve v důsledku napadení pijavicemi bát nemusíte, v národním parku Khao Sok v jižním Thajsku je tomu jinak.
„Ty vole, pijavka,“ oznámil jsem kamarádovi Tondovi, jenž je stejně biologicky poblázněný jako já. „Vydrž, já se svlíknu, omrkneš mě, já tyhle mrchy na sobě mít nemusím,“ poprosil jsem ho. V prvním kole jsme našli tři přisáté a pět spěchajících po oblečení k nějakému obnaženému kousku kůže. Během několika málo hodin jsem jich ze sebe sundal 14 přisátých a několik desítek se podařilo odchytit ještě na oblečení. Další desítky či stovky čekaly podél pěšiny na svou příležitost. Při sání pijavice vpouštějí do rány látku (hirudin), působící proti srážení krve.
Parazit, který parazituje na parazitech. Škeble přelstily ryby
V praxi to znamená, že místo aby se ranka během chvíle zacelila, je otevřenou bránou umožňující pomalou, leč neustálou ztrátu krve. Účinek hirudinu byl více, než znatelný. Z drobných ranek velikosti píchnutí špendlíkem, mnohem menší, než vám udělá injekční jehla při odběru krve, se malými stroužky vlnily pramínky krve. Malé, slizké, přísavkou pevně přichycené tělíčko se špatně z těla odtrhávalo, klouzalo mezi prsty a lidově řečeno, mě „točilo“ čím dál víc. Dokonce tak, že jsem vzdal pokračování výletu a odpustil si asi 2 km pralesa.
Co s tím
Více se múžete dočíst v celém článku To nejlepší z HedvabneStezky.cz: Nikdy více thajské pijavice. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Lidé a cesty"“>Lidé a cesty.