Tvoje, moje a naše děti
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Založení nové rodiny, kde má jeden z partnerů dítě ve své péči, zpravidla předchází rozpad té předchozí, nebo úmrtí jednoho z rodičů. Pro všechny zúčastněné je to dost těžká zkouška a rychlost, s jakou se s ní dokážou velcí a malí vyrovnat, nemusí být stejná. Zatímco matka či otec opět našli radost ze života, dítě ještě může truchlit. Po zkušenosti ze ztráty jednoho rodiče mívá strach, aby nepřišlo i o toho zbylého. A není divu, protože dospělí zaujatí novým vztahem se svým ratolestem často citově vzdalují.
„Vetřelec“ pak v dítěti probouzí pocity srovnatelné se žárlivostí na mladšího sourozence a potomkovy reakce se liší podle věku. Malé děti se mohou vývojově vrátit o několik měsíců zpět, puberťáci bývají ještě o něco protivnější, adolescenti někdy prchají do party, nebo škodí, kde mohou. Samozřejmě se najde řada ratolestí, které nového člena rodiny přijmou bez problémů. Některé malé děti dokonce osamělé rodiče stresují aktivním vyhledáváním náhradních tatínků či maminek. Čím déle je však potomek zvyklý mít rodiče pro sebe, případně se stane parťákem pomáhajícím řídit chod domácnosti, tím má nový člen rodiny komplikovanější nástup na scénu.
Pubertální úskalí
Nového partnera svých rodičů nejobtížněji přijímají dospívající. Mají totiž dost práce se změnami svého těla i psychiky a potřebují stabilní prostředí. Pokud ho postrádají, jejich pubertální projevy se často zesilují. Nevlastní rodič si je může vykládat jako odpor vůči sobě a ten vlastní se mnohdy obviňuje, že dítě vyvádí, protože zažilo rozvod. Největší chybou v takové situaci je strach vymezit dítěti jasné hranice. Nezvládnutý puberťák, který vycítí slabost vychovatelů a jejich pocity viny, někdy dokáže rodinu terorizovat a často se mu podaří nový vztah rozvrátit. Toto doporučení si ovšem nevykládejte jako návod k trestům a zákazům, ale jako výzvu ke klidu, čitelným, důsledným a láskyplným postojům a rozumné argumentaci („Chápu, že se ti to nelíbí, a máš na své pocity právo, ale způsob, jakým to dáváš najevo, nebudu tolerovat. Pojďme si promluvit o tom, co ti nejvíc vadí a co by ti pomohlo cítit se lépe.“).
Některé děti rodičům nový vztah nechtějí kazit, případně se bojí tvrdého postihu za vyjádření svých názorů. Bývají extrémně hodné a jejich případné pocity vzdoru se někdy projevují tělesnými příznaky, kterým by vychovatelé měli věnovat pozornost.
Více se múžete dočíst v celém článku Tvoje, moje a naše děti . Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Životní harmonie.