Zamilovala jsem se do kolegyně, ale jsem vdaná
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Vždycky jsem byla na kluky. Od puberty, když ostatní holky začaly chodit s klukama, jsem já prostě s nějakým chodila taky. Byla jsem hezká, vždycky o mě některý stál. Připadali mi fajn, skvělí kamarádi.
Tenhle úvod píšu proto, abyste věděli, že mě nikdy nenapadlo, že bych mohla být na holky. S těmi jsem se taky kamarádila, měly jsme všechna ta běžná holčičí kamarádství, z nichž některá přerostla až do dospělosti.
Ale teď jsem v práci poznala ženu, novou kolegyni, která moje vnímání mužů a žen úplně převrátila.
Musím si přiznat, že jsem se do ní zamilovala. Poprvé v životě mám pocit, že vím, co to je láska. Průšvih je, že jsem vdaná a mám desetiletou dceru…
Sex mi nic neříkal
Můj muž je skvělý člověk. Nemůžu proti němu říct ani to nejmenší. Je spolehlivý, dobře se s ním žije a má mě určitě rád. Já ho mám taky hrozně ráda, ale fakt je, že spíš jako kamaráda. Možná můžete namítnout, že po jedenácti letech manželství je to jasné, ale já to tak měla od začátku.
To je právě asi ten problém. Že jsem nepochopila, jak to se mnou je. Že jsem jenom žila v „normálním“ proudu. Že mě vůbec nenapadlo, že to, že s žádným mužem necítím žádné skutečné citové ani tělesné vzrušení, je příznak toho, že mě prostě přitahují ženy.
Více se múžete dočíst v celém článku Zamilovala jsem se do kolegyně, ale jsem vdaná. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Příběhy.