Zápach stáří je mýtus. Vědci odhalili, že neexistuje
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Jednou z mých nejranějších čichových vzpomínek je uvítací polibek na tvář s tetičkou z Vršovic. Tvář měla sice zmačkanou, ale i jemnou jako hedvábný papír, a dodnes si pamatuji její nezaměnitelnou vůni. Už se sice nedozvím, zda to bylo výsledkem používání nějakého pleťového krému či třeba výpary z její vybrané kuchyně, ale ta vůně byla pokaždé stejná a stejně intenzivní.
Smells like Old Spirits
Věštění se v jistém ohledu podobá vycítění toho, co v budoucnosti přijde. FOTO: Michal Josephy
Schopnost starých lidí přejímat pachy a vůně prostředí, ve kterém dlouhodobě žijí, je známá a Japonci ji nazývají kareishu. Švédský neurovědec Johan Lundström však toužil prozkoumat jejich odér bez těchto vlivů.
Pravěký facebook: sociální sítě fungovaly už před počítači |
V rámci svého experimentu rozdělil vzorek na tři skupiny. Skupinu mladých (20–30 let), lidí středního věku (45–55 let) a starých (75–95 let). Tito lidé posléze chodili spát po pět nocí v triku se všitými „papírovými plenami“ v podpaždí, když se předtím umyli neutrálním, bezzápachových mýdlem a šamponem a vystříhali se konzumace alkoholu, ostrých kořeněných jídel a kouření.
Po ukončení této fáze vědci oddělili části nasáté potem, vložili je do skleněných nádob a dali je k „čichové degustaci“ osobám ve věku 20–30 let se zavázanýma očima. Navzdory hitu Nirvany (Smells Like Teen Spirit), byla nejspolehlivěji rozeznána „vůně stáří“, připomínající „staré knihy“ či „zvětralé pivo“. Oproti předpokladům také byla vyhodnocena jako nejpříjemnější ze všech tří testovaných věkových skupin. Nejméně „pod nos“ šla naopak vůně mužů středního věku, která byla – zřejmě díky vyšší hladině testosteronu – popisovaná jako pronikavý koňský či pižmový pach.
Co nám voní a nevoní
Zavřete oči a vydejte se po stopách svých čichových vzpomínek. FOTO: Michal Josephy
Lidé jsou svým smyslovým založením především „zrakoví tvorové“. Náš čich je – obzvláště vzhledem k živočišné říši – velmi slabý, potlačený a nevýkoný. Přesto se jeho prostřednictvím odehrává velmi důležitá „čichová komunikace“.
„Čich je náš evolučně nejstarší smysl, který se vyvinul v době, kdy byla délka lidského života o mnoho kratší, nežli je tomu dnes, říká Johan Lundström.
| Světlovlasí černoši a Evropané nemají nic společného. Geny pro blond vlasy jsou dva |
„Lidé, podobně jako zvířata, pomocí čichu a tělesného pachu získávali informace o věku, zdraví, nemoci, což bylo důležité například při volbě vhodnosti či nevhodnosti sexuálního partnera.“ Etolog Dustin Penn dodává, že v tomto ohledu mohlo být „stáří“ příznakem schopnosti dlouho a úspěšně přežít, a tudíž i příslibem „dobrých genů“. I přes tyto domněnky však zůstává lidská schopnost rozlišovat čichem lidi podle věku ne zcela uspokojivě zodpovězena.
Podobně je tomu ostatně s lidským chováním pod vlivem feromonů či s bezprostředním uplatňováním čichu při výběru partnera. V jednom z četných experimentů například vědci napustili dvířka toalet a sedačky v čekárně androstenolem (pohlavní steroid). Zatímco ženy těmto místům dávaly přednost a na takto „označkované sedačky“ si sedaly, muži se jim naopak vyhýbali. S velkou pravděpodobností zde totiž vycítili teritoriální přítomnost jiného a možná dominantnějšího „samce“.
Více se múžete dočíst v celém článku Zápach stáří je mýtus. Vědci odhalili, že neexistuje. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.