PR Články – Psaní a publikováníVložte PR článek zdarma bez čekání – zpětný odkaz zdarma

Na okraji Jihočínského moře se třpytí a září Hongkong s věhlasnými mrakodrapy, které vypadají jako sloupy z roztaveného kamene. Zátoka odráží všechny chladné odstíny modré a fuchsiové barvy, jako by zrcadlila rozmanité touhy města. Metropole, v níž je nejvíce mrakodrapů na světě, má k dispozici jen málo rovného terénu. Dostupné plochy se ježí až stopodlažními budovami tak hustě, že to skoro vypadá, jako by je nad svahy nadnášelo helium. Hongkong je těžko uchopitelné město: vznáší se mezi různými světy, surfuje na proměnlivých vlnách směnných kurzů a nových cenných papírů na burze, nadnášejí jej spekulace s nemovitostmi a jüany nespočetných čínských obyvatel pevniny, které sem přinesla vlna nově získaného blahobytu.

Město se vznáší nad usazenými vrstvami své minulosti: kdysi dávno bylo rybářskou vesnicí, pirátským doupětem, britskou kolonií. Nyní je zvláštní administrativní oblastí Číny a pod vlivem nesmírných tlaků se znovu přetváří. Více než sedm milionů obyvatel velkoměsta propadá stále většímu neklidu. Zmocňuje se jich tísnivý pocit, který je pravým opakem opojné nálady panující v oněch slibných dobách, kdy Hongkong patřil mezi nejvýznamnější asijská obchodní střediska.

Hongkong je místem, kde se střetávají tradice kapitalismu, komunismu a čínského byrokratismu.

Co vytrhlo Hongkong z opojně podnikavé nálady a uvrhlo ho do hluboce paranoidního rozpoložení? Je to samozřejmě nová Čína, druhá největší ekonomická síla světa, která se stala stínem, chimérou a nevyslovenou hrozbou obsaženou v každém zdejším rozhovoru. Za žádných okolností jí nikdo nevěří. Dívají se na ni spatra – a současně k ní v úžasu vzhlížejí. Stísněný pocit se vznáší nad městem stejně jako mlha zvedající se nad přístavem nebo nad ulicemi za rozbřesku… Je to směsice zmatku a strachu a stále určitější předtuchy konce.

„Pokud chcete vidět kapitalismus v jeho nejčistší podobě, jeďte do Hongkongu,“ řekl prý kdysi ekonom Milton Friedman. Idealizovat dnes toto město jako ráj svobodného trhu, který vzkvétá ještě patnáct let po předání pod čínskou správu, znamená nesmírně zjednodušovat a snad si i přímo špatně vysvětlovat hrozivé síly, jež zde působí. Znamená to přehlédnout pnutí a tektonické posuny skrývající se pod třpytivou maskou finančního centra, kterou Hongkong nastavuje světu. Ve městě, jež žije pod touto maskou, najdeme uprchlíky a prostitutky, gangstery s nápadnými účesy i tisíce indonéských služek, které se ve volných nedělích scházejí ve Viktoriině parku. Spatříme tam ty, kteří přežívají ze dne na den, lidi namačkané v „obytných klecích“ velkých jako chladnička. Podle hrubého domácího produktu přepočteného na jednoho obyvatele se sice Hongkong řadí na desáté místo na světě, avšak mezi nejvyšší na světě patří také Giniho koeficient, který měří propast mezi bohatými a chudými.

Dvě tváře Hongkongu…

Obyvatelé Hongkongu říkají, že jejich město se každých pár let od základu promění, a jako nepřehlédnutelný důkaz svého tvrzení uvádějí jeho proměnlivou siluetu. „Vnímáme všechny ty velké změny, ale nevíme, jak je pojmenovat,“ říká Patrick Mok, koordinátor projektu Hong Kong Memory. Cílem projektu, jehož rozpočet činí 6,4 milionu dolarů, je vytvořit interaktivní internetové stránky zachycující staré objekty a fotografie a vypořádat se tak s hongkongským problémem identity. „Tempo města je na nějaké vzpomínky příliš rychlé.“ 

Neustálá proměna

Nedaleko od luxusních značkových obchodů na Canton Road a okázale luxusního hotelu Peninsula ve čtvrti Tsim Sha Tsui na poloostrově Kowloon zaujímá prostor jednoho městského bloku zchátralá sedmnáctiposchoďová budova nazývaná Chungking Mansions. Je domovem 4 000 lidí, kteří tvoří mezinárodní společenství kupujících a prodávajících. V záři neonů a v kteroukoli denní či noční hodinu neúnavně pobíhají po tomto světě laciných hotelů, afrických a indických restaurací a obchodů, kde lze koupit vše od rozlévané whisky přes sárí až k modlitebném koberečkům.

Americký antropolog Gordon Mathews, který uplynulých šest let budovu Chungking Mansions zkoumal a psal o ní, říká, že se zde každoročně objeví příslušníci 130 národností, kteří doufají, že se jim podaří udělat díru do světa v místě, jemuž Gordon říká „ghetto ve středu světa“. Když byla budova postavená, byla doménou čínských přistěhovalců, kteří sem přicházeli a odcházeli odtud, jakmile se jim začalo dařit. Dnes je budova, jak říká Mathews, „spíše pánským klubem třetího světa“. Podle jeho odhadů tudy projde pětina ze všech mobilních telefonů používaných v subsaharské Africe. „Pro celosvětový obchod s laciným zbožím je to pravděpodobně nejdůležitější budova na světě,“ říká Mathews.

Hongkong je také největším nevěstincem Číny. Morálka je zde úplně jinak nastavená, než ve zbytku říše středu.

Hongkong má s tímto druhem celosvětového obchodování bohaté zkušenosti. Na počátku byl obchod s opiem, což možná vysvětluje, proč město dodnes stírá hranice mezi činnostmi, které jsou v mezích zákona a mimo ně. Granitový ostrov, jenž se později měl stát Hongkongem, spatřili britští obchodníci poprvé v 19. století při plavbě od ústí Perlové řeky do Kantonu. Pluli tenkrát na fregatě a snažili se směnit náklad indického opia, které vezli v dřevěných bednách.

Dědictví opia i válek

Potom v roce 1839 vypukla první opiová válka: mandžuská říše nařídila ukončit obchodování „cizích barbarů“ s „cizokrajným bahnem“. Zabavila více než 20 000 beden opia a dala je veřejně zničit. Britové zasadili odvetný úder, a dříve než ustaly projevy nepřátelství, pronikly britské námořní síly až na vzdálenost 160 kilometrůod Pekingu.