To nejlepší z HedvabneStezky.cz: Chléb je téměř kulturní univerzálie
Diskuzní fórum (povinná reklama)
runSliderPage_manual(„ngg-gallery-1434-0“);
Chléb patří ve světě mezi základní potraviny. Jeho nejstarší historie sahá až do mladší doby kamenné, což je zhruba 10 000 let př. n. l. Přesněji do oblasti Palestiny, Sýrie,Turecka a Iráku odkud pochází nejstarší nálezy z pěstování obilnin. Dnes existují stovky druhů chleba a některé se staly známé po celém světě. Upečte si některý z nich doma.
| To nejlepší z HedvabneStezky.cz: Hnus na talíři aneb Co ve světě komu chutná? |
Postupem času, kdy lidé ustupovali od lovu zvěře a zaměřovali se více na zemědělství, se začala vyvíjet i historie pečení chleba. Nejdřív šlo především o placky z nekvašeného těsta. Kvásek se začal přidávat pravděpodobně až v době bronzové. A pokud někdy pojedete do Egypta, vzpomeňte si, že to bylo právě v Egyptě, kde pekli první chléb s kváskem.
Po zadělání na chleba se vždy jedna třetina těsta uchovala pro výrobu kvásku. Do těsta se postupně přisypávala mouka a kropilo se vodou. Vykvašené těsto se pak přidalo do nového těsta, které dalo vzniknout novému chlebu. Proces se neustále opakoval. Tímto způsobem se kvásek v pekařstvích udržoval často i po celé generace.
Bílý nebo černý?
Fronta na chléb, Zanjan, Írán. FOTO: Petra Greifová
Je zvláštní, jak se doby mění a s nimi i jejich zvyky. Tenkrát bílý chléb z pšenice konzumovali především bohatší vrstvy obyvatelstva a společensky dobře postavení lidé. Chléb pečený z ostatních obilovin byl tmavý a byl určený pro obyčejné obyvatele a otroky. Dnes s cenami pečiva je to přesně naopak. Celozrnné pečivo je drahé a všudypřítomná geneticky modifikovaná pšenice je levná. Takže to, za co dneska platíme velké peníze, abychom jedli zdravě, se tenkrát v podstatě házelo otrokům.
Nejčastější byl chléb žitný. Pšenice se pěstovala jen zřídka a chléb z ní upečený byl určen pro vyšší vrstvy. Pěstování pšenice bylo náročné a nevynášelo tolik, proto se začalo dávat přednost odolnějším druhům obilí: žitu, ječmenu, ovsu, špaldě, prosu, nebočiroku.
V dřívějších dobách byl součástí chleba i písek a drobné kamínky, které se staly v podstatě součástí každého bochníku. Postupem času, jak lidé bohatli, se neustále zvyšovaly nároky na kvalitu chleba. Například pro církev se mouka mlela extra jemná a dvakrát se přesívala.
Za zabití pekaře vysoká pokuta!
Chléb nabýval na důležitosti i oblibě. V Egyptě se například stal součásti manželské smlouvy. Dochované zprávy z Egypta na papyru uloženém v Paříži uvádějí, že do pekárenských skladů faraonových bylo dopraveno klidně i 114 064 bochníků chleba.Pekařství bratří Latiniů ve starověkém Římě mlelo denně 28 tun mouky a peklo 100-150 tisíc kulatých bochníčků chleba. Za vlády G. J. Ceasara dostávalo 200 tisíc lidí dva bochníky chleba denně zdarma v rámci praktikované politiky „Chléb a hry“.
Stejně jako chleba nabývali na váženosti i pekaři. Například podle alemanského práva z roku 1220 byla v Německu za zabití pekaře trojnásobně vyšší pokuta, než za zabití jiného člověka. Přísnější tresty ale čekaly i na pekaře, kteří své řemeslo šidili a vyráběli nepoctivý chléb. V Německu byli trestáni pekaři na pranýři za dodávání špatné váhy chleba a v Čechách v roce 1590 bylo nařízeno postavit na břehu Vltavy zařízení, kde nepoctivého pekaře umístili do proutěného koše a ponořovali jej v něm pod vodu.
A jak kult chleba stále rostl, začalo se čím dál více potvrzovat pořekadlo „jiný kraj, jiný mrav“. Francouzi a Italové si oblíbili hlavně chléb pšeničný. Střední a východní Evropané po staletí zase pekli chleba ze žita, který byl tmavší. V Severní Americe se po staletí pekl chléb kukuřičný a Norové si pekli chléb z ječmene.
A jaké jsou oblíbené chleby v těch vzdálenějších končinách?
Zkuste si doma své vlastní kulinářské umění a podle receptů si doma řpirpavte vlastní indické plasky čapátí, mexickou torillu nebo sezamový marocký chléb.
Čapáti
Indie to je pekelně pálivé jídlo a čerstvá placka k tomu! A žádný příbor, hezky tak jako místní vyměňte lžíci za chleba. Čapáti se dělají z celozrnné mouky hindsky zvané atta. Jejich hlavní kouzlo je v čerstvosti. Pokud si objednáte v indické restauraci jídlo a k tomu čapáti, většinou ji čerstvě upečou ve speciální peci, takže placka parádně voní a je horká. Kousek si odlomíte a pusťte se do jídla. Ale bacha, Indové jsou v tom mistři a nabírat omáčky plackou, kterou držíte mezi třemi prsty, není nic jednoduchého. Alespoň ne na první pokus. Sledovat zápasícího Evropana s pokydaným klínem od červené omáčky je pro místn