Za zvířaty do zákulisí
Diskuzní fórum (povinná reklama)
Zoologická zahrada je místo, kde na malém prostoru vegetují živočichové, kteří jsou jinak roztroušeni takřka po celém světě a vyžadují rozličné podmínky k životu. Pro naši potěchu jsou vytrženi z reálného prostředí.
V přírodě se postarají sami o sebe, fungují tam zákony potravního řetězce. V zoo však vyžadují zvláštní péči, znalosti a hlavně trpělivou a ustavičnou práci personálu. Ať chlupatí, slizcí, pichlaví – pro zaměstnance zoo jsou to miláčkové.
Jako běžní návštěvníci rozhodně nemůžeme sledovat veškeré úsilí personálu o hladký chod pavilonů s exotickými živočichy. Jaký denní režim mají několikatunoví sloni? Kolik dřiny stojí obstarat dravé šelmy?
U krasavic z Afriky
Kolem osmé hodiny ranní fasuju tepláky a mikinu s logem královédvorské zoo. Většina zaměstnanců má nástup v sedm. Mimochodem, do zoo chodí personál zadním vstupem přes vrátnici a turnikety s píchačkami, každá cizí osoba je z bezpečnostních důvodů pečlivě evidována.
Nejdříve se dostávám do pavilonu Africká savana, zaměstnanci mu říkají sloninec. Obývají ho dvě samice, Saly a Umbru, které byly odchyceny v Africe v oblasti Zimbabwe. A s nimi je den co den vrchní ošetřovatel Radoslav Jaroš. Pracuje tu už od roku 1977.
Na zvládnutí každodenní péče o chobotnatce má jednoho pomocníka. V ošetřovatelově kanceláři mě upoutá počítačový monitor, na kterém jsou výstupy z kamer v pavilonu. Slonice jsou pořád pod dohledem.
Na lelkování ovšem není čas. Okolo deváté hodiny dostávám první úkol: vykartáčovat Saly. Snídani v podobě bochníku chleba už dostaly. Z podlahy v prostoru pro chobotnaté krasavice nejdříve vyjíždějí masivní ocelové sloupy. Slouží k tomu, aby se Saly a Umbru dostaly do určitého místa a nemohly ohrozit ošetřovatele.
Přímý vstup ke slonům bez ocelových zábran mají totiž i zaměstnanci z bezpečnostních důvodů zakázán. Pro představu: Saly váží 4 115 kg a Umbru jen o metrák méně!
I tlustokožci se kartáčují!
Slonice jsou za zábranami a od Radoslava Jaroše dostávám kartáč a několik jablek s řepou. Dobroty proto, aby seznamování proběhlo hladce, bez nich bych to asi měl těžší. Totiž hned jak k Saly oddělené sloupy přistupuju, šátrá její chobot, kam může. Sahám do kapsy pro jablko a trochu nejistě nastavuju dlaň.
Chobot se sice ladně houpe, ale dokázal by člověka také razantně poslat k zemi. Saly mě ovšem překvapuje, s jakou přesností a ladností nabírá jablko a hned ho šoupne do tlamy. Tento dlouhý nos je i při své hmotnosti neuvěřitelně pohyblivý! Však je také tvořen a ovládán 40 000 svaly. Saly je spokojená a dává najevo, že situací není zaskočena.
Radoslav Jaroš jí dává povel, aby si lehla. Slonice je sice trošku rozjívená nečekanou návštěvou a baví se mou začátečnickou plachostí, avšak po chvíli poslechne. Začínám kartáčovat chobot a přecházím za uši. Zvláštní pocit, dotýkat se ohromné masy, v které proudí život.
Její kůže je lysá a vrásčitá, sem tam má celkem tvrdé chlupy. Velké oči dávají najevo, že se Saly mou rolí náramně baví. Umbru opodál trošku žárlí, a tak dostává také odměnu. Je ovšem opatrná, neboť u slonů funguje hierarchie a dominantní Saly tady šéfuje.
Péče o slony není však jen hraní. Následuje každodenní úklid podestýlky: veškerá sláma se shrabe, naloží na kolečko a odveze, pak se podlaha umyje proudem vody a naveze se čerstvá sláma. Je to docela fuška. Jaroslav Jaroš zkratkovitě shrnuje den:
„Před desátou dostanou najíst jádro, v létě je čeká sprchování, krátké uvázání, v deset hodin výběh, v půl jedenácté oběd, o sezoně cvičení pro návštěvníky, odpoledne vycházka, opět úklid, ošetření chodidel, druhé jádro, seno a větve na noc.“
Více se múžete dočíst v celém článku Za zvířaty do zákulisí. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.